Kooikerhondje - Holandský španěl
I když je toto web sekce retrieverů, chtěl bych vám
malinko přiblížit jednoho psa skupiny VIII FCI. Jedná se holandského
spaniela „Kooikerhondje“, tento pejsek kdyby byl v České republice,
byl by organizován jako všichni ostatní slídiči v Klubu chovatelů
loveckých slídičů (KCHLS). Na obrazech vlámských mistrů je zobrazován již
za doby Viléma Oranžského, ale plemeno skoro vymřelo, mezi světovými válkami
dvacátého století, v roce 1945 bylo těchto psů pouze 25, tito psi jsou
předky všech současných Kooikerhondjelů ,
jako plemeno byl uznán FCI až v roce 1989. Velmi zajímavým je způsob
jeho loveckého užití. Jeho bílý hustě osrstěný ocas, při neustálém
pobíhání na břehu řek nebo na pobřeží lákal kachny a husy k sítím
nebo na dostřel střelcům, střelené ptactvo poté přinášel. Jeho chování
a užití je velmi podobné, jako má Červený anglický návnadný pes nebo
Nova Scotia Duck Tolling Retriever.
Pro bližší seznámení, jsem pro Vás opsal chovný
standard tohoto zajímavého psíka, stáhl pár obrázků a fotek z internetu.
MEZINÁRODNÍ
KYNOLOGICKÁ FEDERACE
Generální
sekretariát: 14 Rue Léopold II, 6530 THUI (Belgie)
Chovný standard holandského španěla (Kooikerhondje)
FCI č. 314
Úvod
Země původu: Nizozemí
Použití
Tento malý španěl, jenž dříve
pracoval a v některých případech dosud úspěšně pracuje při přinášení
kachen, je skutečně sportovním psem. Má harmonicky vystavěné tělo s lesklou
srstí, krásnou barvu, krásné ochlupení a veselou povahu.
Klasifikace
F.C.I.
Skupina 8, sekce 2, slidiči
Krátký historický přehled
Toto holandské plemeno je nyní
oficiálně uznáno. Přechodný standard byl schválen Holandským chovatelským
klubem dne 18, června 1966. Stejně jako to učinila s četnými jinými
plemeny, baronka van Hardenbroek vytvořila další poklad holandských plemen.
Nyní jsou chováni kvalitní druhy v dostatečném množství; důležitou
roli v současném postavení tohoto plemene sehrálo každoroční setkání
holandských španělů.
Charakteristické vlastnosti holandského kokršpaněla
Všeobecný vzhled
Agilní strakatý pes s téměř
čtvercovým tělem, trochu vyšší než je jeho výška v ramenou. Krásný
chlupatý ocas a zdvižená hlava. Délka lebky se rovná přibližně délce k čenichu.
Povaha
Veselý, tichý pes, velmi závislý
na svém domácím prostředí, přátelský, upřímný a ostražitý.
- Hlava
- Lebka:
dostatečně široká, mírně zkosená.
- Úhel mezi čelem a čenichem: plný, nepříliš ostrý.
- Čenich:
černý, nepříliš hlubokého profilu.
- Pysky:
nepřevislé.
- Lícní kosti:
řádně plné.
- Typ: pokud možno lysina, zbarvené tváře.
- Oči: mandlového tvaru, tmavohnědé, s přátelským bdělým
výrazem.
- Uši: středně
velké, posazené nad linií od bodu čenichu ke koutku oka; bez bílé barvy; těsně
přiléhající k tvářím. Je dávána přednost dlouhým ochlupeným černým
konečkům uší.
- Zuby: standardní skus je nůžkový, klešťový skus je přípustný.
- Krk
- Rovný, svalnatý.
- Trup
- Hřbet: silný.
- Hruď: Hluboká s dostatečným počtem žeber.
- Ocas: Nesený na úrovni hřbetu nebo mírně nad ní; nikoli
kudrnatý. Dobře ochlupený, s bílým chocholem, poslední žebro
dosahuje k hleznu.
- Nohy
- Přední nohy: Rovné a nepříliš ochlupené.
- Zadní partie: stehna s dlouhým ochlupením; žádné ochlupení
pod hleznem (kolenem); nártový kloub dostatečného úhlu.
- Zakončení nohou: Malé, s prsty blízko sebe, pokrytými krátkými
chlupy.
- Chůze/pohyb
- Měla by být uvolněná
a pružná, nikoli hopsavá
- Vzrůst srsti
- Středně dlouhá, mírně vlnitá
nebo rovná, žádné kudrny a zástřih. Srst polojemná, dobře vyvinutá
podsada, snadno udržovatelná.
- Barva
- Zřetelné oranžově červené
skvrny na bílém podkladu. Barva by měla být dominantní. Černobílí a
trojbarevní psi nejsou přípustní.
- Výška
- V ramenou od přibližně
35-40 centimetrů.
- Samci by měli mít dvě normální
varlata zcela sestupující do šourku.
-
- Schváleno holandským chovatelským klubem dne 15. května 1971.
- Změny schválené F.C.I. dne 10. března 1989.
- Revidovaná verze stanovena k 24. září 1991, s datem 8. října
1991
Úvod napsal a standard FCI č. 314 opsal Jiří Šváb
|