Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů

NĚCO MÁLO K MZPR
 
Vím, že vyčerpávající závěrečnou řeč s poděkováním za nás všechny pronesl pan Blecha, ale chtěla jsem napsat pro ostatní vůdce a milovníky retrieverů, kteří neměli možnost se těchto Zkoušek přinášení retrieverů zúčastnit, o profesionální přípravě a vedení celých zkoušek. Nemůžu všechny, kteří tuto akci připravili jmenovat, protože bych na někoho asi zapomněla, a to bych opravdu nechtěla. Každý odvedl velký kus práce, která byla znát na dobré organizaci. Pořadatelé, kteří zvolili nádherné místo na Třeboňsku, rozhodčí, kteří byli lidští a profesionální, jejich pomocníci. Velmi dojata jsem byla z cen, které jsme dostali. Na zahájení u kaple kde byli trubači, každý zúčastněný obdržel velký pytel krmení pro svého pejska. Každý dostal při závěrečném vyhodnocení salám a ti nejlepší velmi hodnotné ceny. Za první místo byla odměnou televize, za druhé pobyt v lázních, za třetí radiomagnetofon s CD přehrávačem a za ostatní umístění byly například lovecký dalekohled, vysavač, odborné knihy a spousta dalších předmětů. Nesmím zapomenout na krásné poháry a broušený Rožmberský pohár pro vítěze. Zajímavé bylo i měření časů u disciplín. Nikoho asi nepřekvapí, že i tady byli odměněni ti nejrychlejší.
Několik zkoušek mám s moji goldenkou za sebou. Musím napsat, že ne vždy je doménou zkoušek (jakékoliv úrovně) profesionalita a dobrá organizace.
Účast na těchto zkouškách byla pro mne doposud tím nejkrásnějším pracovním zážitkem s nejcennějším ohodnocením.
Aře budou o vánocích dva roky. Když jsem ji dostala k narozeninám, tak jsem chtěla hlavně kamaráda, který se mnou bude chodit běhat. O retrieverech jsem nevěděla nic, snad jen to, že jsou velkými pomocníky a kamarády postiženým lidem. Na otázku chovatelky co s Arou zamýšlím, jestli výstavy, nebo lovecké zkoušky, jsem odpověděla „jen“ kamarádství. Myslím, že to je základní kámen mezi vztahem člověka a psa. Vždycky jsme cvičily formou hry. Musela jsem shánět hodně knih, rad vůdců, kteří mají větší zkušenosti, abych té mojí holce stačila. Chtěla víc a víc učení a práce jí vždycky bavily. Jako nejhodnotnější literaturu považuji „Metodika tréninku“ od Richarda A. Wolterse. Je tam popsán postup výcviku od malého miminka až po dospělého loveckého psa. Jenže co jsou rady, co je spousta přečtených knih bez prvotního, nespočetně opakovaného slova „důslednost“.
Přeju Všem vůdcům hodně trpělivosti při výcviku a štěstí při zkouškách.
Pavla Koukolová