Trestná výprava na Crufts 2003

      Snad i kynologickým začátečníkům něco říká pojem Crufts. O to větší lákadlo je tato největší výstava psů na světě pro chovatele. Chovatelé se každoročně upínají k výsledkům Cruftovy výstavy zejména proto, že vítězové mnohdy udávají trend a celkové výsledky dělají skóre chovným psům. Anglie je také země původu hned několika plemen ze skupiny retrívrů a o to víc je nutkání vidět to všechno na vlastní oči mrazivější.

    Představte si tedy čtyřčlennou výpravu českých chovatelek, kterak se vydala na cestu do „kolébky retrívrů“! Na letišti v Birminghamu na nás díky kontaktům Ivy Vítkové (Chaseland's) čekala majitelka chovatelské stanice Naiken - Jackie Hodge, které, byť v češtině nicméně obrovsky děkujeme za pohostinnost, kterou nás zahrnovala nejen ona, ale i celý zbytek její rodiny (myslím tím i psy). Hned celý volný den - den před výstavou - jsme měly možnost zhlédnout celý Naiken team - přihlášených měla šest psů z nichž vystavila jen pět kvůli objektivnímu posouzení stavu srsti jedné z fen. Jako „postižené“ Čechy nás Jackie samozřejmě přistihla i při počítání zubů a ke svému úžasu zjistila, že její třináctiletý švihák Naiken Eduardo Esquire - Josh, je plnochrupý... Den uběhl jako voda a my jsme se na velice příjemné večeři setkaly také s Toos van Elewoud (Fairywoods) z Holandska a jejím kouzelným mužem Bertem, Christine Harris (Rooklane) z Anglie, Susane Lazarchick (Weymouth) z Ameriky a Jackiinými přáteli. Bavilo se, jak jinak o psech o chovu a téměř vůbec nepadlo slovo Crufts...že by napětí před perným dnem...?

Jackie Hodge má ve své rodině velkou oporu a vychovává si velice slibnou nástupkyni, svou dceru Rebecu, která je šikovný handler a ve svých sedmnácti letech je Jackiina pravá ruka. Ráno jsme se museli dostat do veletržního komplexu N.E.C. v Birminghamu před ranní dopravní špičkou, abychom stihli výstavu bez stresu. Po vstupu do výstavní haly jsme se se svěřenými psy ubírali k boxům, které má každý pes určen. Jedná se o malý asi metr krát metr prostor, ve kterém má pes možnost mít své zázemí bez otravování davů lidí a spousty psů.

Pro nás, přihlížející nastal čas nákupu literatury, protože do začátku posuzování zbývala asi ještě hodina. Prošly jsme si jen jednu výsatvní halu a musím říct, že i tady se potvrdilo, že Cruft je kraft (něm. síla). Bylo možno zde nakoupit snad úplně všechno, od vysoce praktických věcí až po naprosto odporné kýče za neuvěřitelné ceny...

Začátek posuzování v kruhu labradorů se malinko pozdržel kvůli autonehodě na příjezdové komunikaci k N.E.C.. Na obrovském plátně jsme však už mohli sledovat začátek soutěží, ať už to byl tanec se psy či ukázky práce ovčáckých psů.

Nastala hodina H. Do kruhu psů, kde jsme umístily svůj hlavní stan, přišla rozhodčí Anne Taylor (Fabracken) a kruh fen patřil Marion Hopkinson (Rocheby). Na naše poměry obrovské kruhy praskaly ve švech a obecenstvo jen tiše přihlíželo. V Anglii je poněkud jiný systém v řadění tříd a tak jich mají o poznání více než v Evropě. Kvalita předváděných psů i fen stoupala se stoupajícím věkem jedinců. Překvapilo mě, že nejen my řešíme problém v typu žlutých labradorů a vůbec mě nepřekvapilo, že černí labradoři jsou v typu nejustálenější. Čokoládových zvířat bylo v porovnání s výše uvedenými dvěma barvami opravdu poskrovnu a objektivně lze říct, že o žádný zázrak v této barvě se nejednalo. Oba kruhy byly plné potomků slavných linií Sandylands a Rocheby, ovšem je potřeba podotknout jednu velice podstatnou záležitost - vzhledem k tomu, že chovatelská stanice Rocheby patří k opravdu naprosto zásadním v anglickém chovu, do kruhu fen, kde posuzovala Marion stejně jako v kruhu psů, nenastoupil žádný jedinec s přídomkem (jak říkají angličani affixem) Rocheby. To také cosi svědčí o úrovni etiky tamních vystavovatelů.

Průběžně jsme se snažily sledovat oba kruhy, abychom si učinily obrázek o úrovni především anglického chovu (přece jen pořád ještě není tolik evropských psů a fen, kteří by na Crufts dorazili). Lenka Malíková (Sable Blues) a Michaela Dočekalová (Himalájský cedr) zůstaly u kruhu psů, protože pořizovaly videozáznam a dělaly fotky, které se zejména Michaele opravdu velice povedly. Iva a já jsme „pendlovaly mezi kruhy a potkávaly zahraniční chovatele, se kterými jsme v průběhu roku v písemném kontaktu. Podle mého názoru můžu obecně úroveň psů a fen shrnout takto - feny jsou v Anglii minimálně o třídu lepší než psi a tuto domněnku mi posléze potvrdila i Jackie, která řekla, že tento stav odráží postoj anglických chovatelů - že základ chovu jsou kvalitní feny. Musím říct, že jsem se potila za Marion Hopkinson, když ve třídě midlimit bitch vybírala pořadí. Do užšího kola vybrala asi 15 fen a otevřeně řečeno, každá z nich si zasloužila vítězství, byly to opravdu typické představitelky plemene. Celé posouzení nejen této třídy trvalo velice dlouho především na to, že se nepíšou posudky. Už jsem si v duchu vybavovala české chovatele, jak hřímají, že to dlouho trvá... Nechci se teď zmiňovat o vítězích a jedincích v pořadí, chci jen nastínit situaci anglického chovu. Všimla jsem si také, že se v Anglii mnohem častěji než kdekoliv v Evropě objevují psi bez dobrého osvalení s uvolněnými lokty a sbíhavým chodem zadních končetin. Podle tamních chovatelů je to obecný problém některých chovů - prostě nepracují a čekají na výstavy většinou na gauči svého pána. Na Anne Taylor si ale tito psi nepřišli. Protože sama se svými psy velice intenzivně pracuje, jednoznačně preferovala psy osvalené, kteří jsou prostě fit a reprezentují člověkem zušlechtěnou psovitou šelmu. Jednoduše v tomto bodě mohu říct, že úroveň osvalení psů v Evropě, kde se psy pracuje je opravdu na vyšší úrovni. Velkým překvapením a faktem, který vypovídá o situaci v Anglii je, že open class dog - tedy třídu šampionů vyhrál francouzský pes CH.Olé. Angličané totiž sami přiznávají, že jejich dlouholetá izolace způsobila i velice malou platformu genetického materiálu a dělat dnes v Anglii nepříbuzný chov je téměř vyloučeno.

Výstava trvala do 19.00, kdy se rozhodlo o vítězích obou pohlaví a BOB. Nejlepší fenou Crufts 2003 se stala Tissalian Oh Sanchia a psem Carpenny Anchorman paní Penny Carpanini, který nakonec  BOB získal. Jen na okraj zmiňuji, že se na této výstavě nestalo, že by si někdo z přítomných nepočkal na vítěze plemene, takže kruh psů, kde se závěrečný „rozstřel“ dělal, byl dychtivými přihlížiteli téměř hermeticky uzavřen.

Nebudu zde jmenovat seznam vítězů tříd a psů v pořadí i přesto, že si to zaslouží, na ty se podívejte na www.labrador-retriever.cz včetně fotek Michaely Dočekalové. Ještě si dovolím malé zhodnocení našeho výletu. Země původu labradorských retrívrů - Anglie, je stále plná překrásných labradorů a labradorek, je však si objektivně potřeba říct, že i letitým chovatelům z ostrovů dochází dech a je potřeba více provázat chovy kontinentální a ostrovní, snad Cruftova výstava tento trend jednoznačně potvrdila.Také jsme na vlastní oči viděly, že udržet plnochrupost na spojeních se zahraničím jednoduše nelze, protože skromným odhadem 85 % všech vystavovaných psů bylo chudozubých.

 Jsem nesmírně šťastná, že jsem mohla na Cruftovu výstavu jet a prožít tam chvíle plné inspirace a poučení a vidět tu obrovskou psí show na vlastní oči. Ještě jednou chci poděkovat Ivě Vítkové, která se ujala organizace akce a Jackie Hodge, která se nám věnovala nejn celý den před tak důležitou výstavou.

Přeji všem milovníkům jakéhokoliv plemene, aby byli alespoň jednou v životě svědky něčeho podobného.

Barbara Protivánková (Tetřeví dvůr)