"Ostatní retrívři" na klubové výstavě Klubu chovatelů loveckých slídičů

očima švýcarského rozhodčího Dr. Jana Nesvadby

Rád jsem přijal pozvání posuzovat na této klubové výstavě "ostatní retrívry". Je vždy zajímavé posuzovat plemena, která jsou u nás chována poměrně velmi krátkou dobu. Tak je totiž možné poznat již výchozí chovný materiál, ze kterého se bude postupem doby chov teprve konsolidovat. Právě na počátku této cesty je důležité upozornit na určité specifické a pro plemeno charakteristické znaky, jimž je třeba věnovat zvýšenou pozornost. U všech posuzovaných plemen šlo o poměrně malé množství psů a fen náhodně přihlášených na výstavu, a proto zjištěné pozitivní i negativní jevy nelze zevšeobecňovat.

   Úvodem některé úvahy, které se týkají všech posuzovaných plemen a vlastně ani nejsou nijak "plemenu specifické" a svým významem i dopadem se týkají chovu psů obecně.

    Až na jednu výjimku měli všichni posuzovaní psi  a feny požadovaný nůžkový skus, i když u někretých byl těsný. Výjimka byla u mladé fenky s lehkým předkusem, který se vzhledem k tomu, že se řezáky svými plochami dotýkaly, označuje někdo jako "obrácený skus nůžkový". Z hlediska hodnocení je to ovšem bezvýznamné a pokud to standard výslovně nepřipouští, jako je tomu například u bernardýnů, je to vada z chovu vylučující, což se pochopitelně projeví i na výstavním hodnocení. Zmiňuji se o tom záměrně, neboť tento stav, neúměrné prodlužení spodní čelisti, nemusí být ve všech případech podmíněn dědičně, může být vyvolán předávkováním vitamínu D. Upozornil mě na to již před více než čtyřiceti lety významný kynolog Leo Helbig, a sám jsem si to mohl srovnávacími pokusy u vrhových sourozenců průkazně potvrdit. Předávkování vitamínu D může u mladých psů mít ovšem i jiné, rovněž velmi závažné následky. V Současné době k tomu může lehce dojít. Všechna obchodní krmiva určená pro mladé psy ve vývoji, jsou již ve správném poměru obohacena vitamíny. Když jsou pak k těmto krmivům v dobré snaze zajistit madému psovi optimální růst přidávány ještě nejrůznější, volně dostupné a s bombastickou reklamou nabízené vitamínové preparáty, je pak předávkování vitamínu D, eventuálně i jiných vitamínů velmi dobře možné.

    I na této výstavě jsem se v souvislosti se zuby setkal tak jako v poslední době u nejrůznějších plemen s tím, že zuby jsou v plném počtu, ale velmi nedostatečně vyvinuté. Řezáky jsou neúměrně malé, zpravidla i nepravidelně uspořádané, a mezi stoličkami jsou velké mezery. To je vada velmi závažná, neboť nedostatečně utvářený chrup nejenže nemůže plnit svoji funkci, ale poukazuje i na jistě závažnou poruchu látkové výměny u mladého psa během jeho vývoje. Ta se projeví nejen v utváření kostry a speciálně kloubů, ale i ve vadné funkci jiných orgánů. Tomuto problému by měla být věnována pozornost zavčas, a to nejen ve smyslu včasného sledování a odhalení eventuálního dědičného zatížení špatného vývoje chrupu, ale i osvěty ve všech směrech, které vývoj mladého psa, včetně chrupu, mohou ovlivnit.

    Potěšitelné bylo, že u převážné většiny všech čtyř posuzovaných plemen retrívrů byla barva i tvar oka v rámci požadavku standardů. Také utváření a barva víček byly korektní. Zcela ojediněle se vyskytovalo oko menší, a tím málo výrazné a hluboko uložené. Také tomu bude nutno věnovat plnou a nekompromisní pozornost., aby se zabránilo zmenšování oka (microphthalmus), které se u některých plemen stalo závažným problémem.

Chesapeake bay retriever Lakeshore Bob Vlci luka, nar.14.7.2000, o:Gunners Lakeshore Rocket, m:Gunners Lakeshores Copper, chovatel: Budnik Bob, USA, majitel: ing. Korda František ing. Kubeš Jan

Curly Coated Retriever Capercaillie´s Hermes nar. 21.5.2001, o:Capercaillie´s Paddy, m:Capercaillie´s Loch Beanie, chovatel: Merete Stub, majitel: ing. Jan Kubeša ing. Korda František

Curly coated retrívr je rovněž výjímečný svým osrstěním. To je zcela jiného typu než u česepíka. Neobsahuje žádnou podsadu a je rozloženo kromě hlavy po celéh těle od týlního hrbolu až po špičku ocasu. Osrstění je tvořeno souvislým a hustým pokryvem malých, pevných kudrlinek, které těsně přiléhají ke kůži. Ve standardu je výslovně uvedeno, že curly coated retrívr nesmí mít na povrchu těla žádná olysalá místa. 

Curly Coated Retriever - klubový vítěz Ch Eli z Vlčích luk nar. 22.8.1997, o: ICh. Dancurl´s Black Bandit, m: Dancurl´s Cleopatra, chovatel: ing. Jan Kubeš, majitel: Šeráková Lucie

Na výstavě v Českých Budějovicích se to u "karlíků" vyskytlo ojediněle, a to jak na prutu, tak i na sedacích hrbolech. Znamená to, že i tomuto jevu bude třeba při dalším řízení a sledování chovu věnovat zvýšenou pozornost. Sám jsem se touto problematikou u různých jiných plemen velmi intenzivně zabýval, a tak jsem mohl prokázat, že ne vždy je tato vada osrstění a kůže podmíněna dědičně, ale může být i získána. Jsou to jednak poruchy výměny látkové, ale i celkové, chronicky probíhající infekce a konečně i parazitární onemocnění kůže. Mám na mysli především stavy vyvolané zákožkami Notoedres cati. Jejich hlavním hostitelem je kočka a u psa, kde je průkaz těchto zákožek mimořádně obtížný, se může jejich invaze projevovat zcela atypicky. Jedním z příznaků může být právě ztráta srsti na některých částech těla.

  Typ osrstění dává možnost dobře zhodnotit nejen tvar hlavy, ale i líbivost a účelnost tělesné stavby i končetin. Ve všech směrech byli curly coated retrívři předvedení v Českých Budějovicích vynikající. Snad bude třeba věnovat více pozornosti utváření zádi jak co do její správné délky, tak i sklonu. Nejenže se tím podstatně zefektivní celkový vzhled horní linie, ale má to i svůj význam funkční. Jen dlouhá a mírně skloněná záď dává předpoklad správného úponu dobře vyvinutého svalstva. To podmiňuje nejen korektní úhlení, ale i vydatný a vyytrvalý pohyb. Právě tím vedle ladných kontur těla a efektivního osrstění na sebe curly coated retrívr upozorňuje, a tak se s ním často v závěrečných soutěžích výstav setkáváme na předních místech a někdy i na stupních vítězů.

V tomto směru mají zpravidla dobré šance i flat coated retrívři pro harmonickou tělesnou stavbu i velmi líbivé osrstění. Flatů bylo na klubové výstavě předvedeno 24 a všichni byli mimořádně vyrovnaní jak v exteriéru, tak i v povahách. Ojediněle se vyskytla poněkud volnější kůže na hrdle, což nejen podstatně ruší ladný vzhled hlavy, ale naznačuje to také sklon ke spíše lymfatickému konstitučnímu typu, který je u flatů naprosto nežádoucí. Právě flat může sloužit jako příklad pevného konstitučního typu. Jsou to psi dostatečně silné kostry, výrazných kloubů a mimořádně dobrého osvalení s elastickou, pevně přiléhající kůží. To všechno je umocněno osrstěním, které musí být husté, hladké a splývavé, nanejvýš v krajině bederní a zádi jen mírně zvlněné. Jak nohy, tak i prut mají bohaté, ale rovněž hladce splývající praporce. I tento typ osrstění je vysoce účelový a zajišťuje flatovi dobrou ochranu jak při práci v poli a lesních porostech, tak především ve vodě. 

Nova Scotia duck tolling retrívr představuje další mimořádně zajímavé plemeno, i když vzniklo v Kanadě již před dvěma sty lety. Pro každý začátek chovu je účelné a prospěšné, když je k dispozici dobře instruující a v důležitých partiích zcela konkrétní standard. To je právě FCI standardem 312D z 5.2.1999 velmi dobře dáno. Z celého textu je zřejmé, že byl vytvořen zkušenými kynology, kteří tollera nejen dobře znali, ale také s ním pracovali. Jako příklad bych chtěl uvést stať o nesení prutu. Je popsáno, že má být nesen pod úrovní hřbetu, při rozrušení však výrazně výše, dokonce i stočené nad hřbetem, kterého se však nesmí dotýkat. To pokládám za naprosto správné a účelné, nebo´t tento stav svědčí o pozornosti a dobrém temperamentu psa, který se chovatelsky musíme rovněž snažit zajistit. právě doplňující poznámku o nesení prutu při rozrušení psa, což se projevuje právě v kruhu při předvádění na výstavách, postrádám prakticky ve všech standardech u nejrůznějších plemen. Jako příklad chci uvést bernské salašnické psy, hovawarty, kuvasze, u nichž se rovněž požaduje nesení v úrovni hřbetu, nebo jen mírně nad ním. Sám to na základě vlastního uvážení řeším právě tak, jak je to citováno ve standardu tollera. Mnohokrát jsem byl u zmíněných plemen v tomto směru tázán a nezřídka i kritizován, proč vlastně jednám proti doslovnému znění standardu. 

    Takových konkrétních příkladů a ve svém dopadu velmi důležitých údajů je ve standardu tollera celá ředa. Tak je to i s velikostí, která je se zdůrazněním, že musí jít o jedince starší 18 měsíců, v rozmezí 48 - 51 cm u psů a 45 - 48 cm u fen, s povolenou tolerancí 2,5 cm nahoru nebo dolů. Na první pohled by se zdálo, že je to naprosto neopodstatněné puntíčkářství a manipulace s centimetry. U některých tollerů, a chci zdůraznit, že to byly zcela ojedinělé případy, se v Českých Budějovicích potvrdilo, že je to požadavek více než oprávněný. Menší velikost nebyla totiž podmíněna celkovým malým vzrůstem psa, ale příliš velkým úhlením v kloubu ramenním nebo, a to je ještě závažnější, neúměrným zkrácením předloktí. Velikost na horní hranici nebo přes ni pak jednoznačně, rovněž zcela nežádoucím, příliš strmým úhlením v kloubu ramenním. 

Nova Scotia duck tolling retrívr Ch. Buller - klubový vítěz, nar. 13.3.1997, o: Flyingtollers Boomer, m:Bonny White Nose Under The Red Sky, chovatel: Thuesen Kirsten, majitel: Kudrnáčová Jana

Stejně precizně s konkrétními velikostními údaji je ve standardu popsána i hlava tollera. Ta se právě svou širokou, mírně klenutou lebeční partií výrazně odlišuje od tvaru hlav ostatních retrívrů, a vlastně i převážné většiny jiných plemen psů. Specifické u tollera je i jeho dvojvrstvé osrstění s bohatou podsadou, která nejenže je nezbytná jako důležitá ochrana v extrémních povětrnostních podmínkách, ve kterých původně tito psi pracovali, avšak právě svou bohatostí dává celému vzezření tollera zcela charakteristický ráz. Barva je ve standardu uvedena jako červená nebo oranžová. To z hlediska nauky o barvách psů odpovídá vlastně jen u těch, kteří mají černý nos a pigmentaci pysků a víček. U těch s hnědým nosem, a těch je převážná většina, by se mělo správně mluvit o barvě hnědé, nebo alespoň, chceme-li se správně přiblížit skutečnosti, červenohnědé. To s sebou právě nese hnědé zbarvení nosu, které sice v základní stati u barvy tón této hnědé barvy neprecizuje, činí jej však odvislý od zabarvení srsti. Mezi chybami je ovšem jako vadný uveden "výrazně růžově zbarvený nos". To znamená jen příliš světle hnědý, ne plně depigmentovaný. Depigmentace, i když třeba jen částečná, je uvedena mezi vadami z chovu vylučujícími. Zkušenosti s tím máme již dlouholeté u bordeauxských dog. Zde je ovšem zajímavé, že právě černá pigmentace nosu zpravidla vede i ke změně celkového typu, právě ve směru k větší kompaktnosti a konstituční pevnosti. Předpokládám, že to samé lze očekávat i u tollerů. 

Chesapeake bay retrívr byl u všech vystavovaných psů a fen v celkovém vzhledu, hlavách tělesné stavbě i barvě srsti zcela v rámci požadavku standardu. Plnou pozornost při další chovatelské práci bude třeba věnovat kvalitě osrstění, které je pro toto plemeno zcela specifické a v rámci kynologie i ojedinělé. Standard jak ve své úvodní části, tak i v kapitole "srst", a ve výčtu vylučujících vad k tomu dává zcela jasné instrukce. Je až s podivem, jak američtí lovci, tvůrci plemene, dovedli osrstění chovatelsky tak ovlivnit a vyvinout, že poskytovalo psům plnou ochranu při práci v nejtěžších zimních podmínkách i v úmorném vedru. Specifikem tohoto osrstění jsou tvrdé a krátké (maximální délky 4 cm) pesíky, které na krku v oblasti lopatek, na hřbetu a bedrech, ale jen na těchto místech, jsou zvlněné a přiléhající ke kůži, doplněné hustou, jemnou podsadou, která připomíná vlnu. Již také tím, že obsahuje hodně tuku. Jen při takové kvalitě srsti je zajištěno, že při práci v křovinatém terénu a houští nedochází ke zranění kůže, ale ani při dlouhodobé práci ve vodě nepronikne mokro až ke kůži. Jakmile česepík vodu opustí, zbaví se jí otřepáním.

Curly Coated Retriever Ebby z Vlčích luk - klubový vítěz nar. 22.8.1997, o: ICh. Dancurl´s Black Bandit, m: Dancurl´s Cleopatra, chovatel: ing. Jan Kubeš, majitel: Schmidlová Milada

Flat coated retriever Ada ze Šidláku - klubový vítěz, nar. 29.4.2001, o: Black Amandas Jolly Good Fellow, m: Ester z Kroukartí, chovatel: Gargoš František, majitel: ing. Laibl Roman

 Tento ideální, jistě vysoce oprávněný požadavek na osrstění nesplňovali dva psi. Jeden pro "otevřené" osrstění se vztyčenými pestíky a zcela nedostatečnou podsadou, a druhý právě s příliš bohatým osrstěním, které nedalo vyniknout eleganci jinak v tělesné stavbě zcela korektního psa a podmínilo sice velmi bohaté, ale netypické, v celém průběhu stejnoměrné osrstění prutu bez typické vlajky. Flat coated retrívr se také stal absolutním vítězem této klubové výstavy, když v odpoledním čestném kruhu ve velmi vyrovnané konkurenci nejlepších zástupců všech vystavovaných plemen na sebe upozornil dokonalostí tělesných proporcí a prostornými chody, především však vynikajícími povahovými vlastnostmi, zřejmými z neustálého a radostného kontaktu s jeho psovodem.

Flat coated retriever BIS  klubový vítěz Black Amandas Jolly Good Fellow, nar. 28.3.1999, o:Black Amandas Count on Me, m: Almanza Whell of Fortune, chovatel Anette Nielsen, majitel ing. František Korda a ing. Jan Kubeš

Nova Scotia duck tolling retrívr - Nordwart Laios, nar. 29.6.2001, o: Hingstbackes Red Dingo, m: Nordwart Fusa, chovatel: Kajander Birgitta, majitel: ing. Kubeš Jan a ing. Korda František

    Závěrem ještě krátce k povaze. Pro své původní poslání museli být tolleři psi mimořádně aktivní, a to jim pochopitelně zůstalo. Pravděpodobně nelze počítat s tím, že by se u nás alespoň ve větší míře, používali k lovu na kachny. Stejně se obávám, že ty dnešní, většinou v líhních odchované kachny, by již nereagovaly tak, jak toller svým vrozeným instinktem předpokládá. Jeho aktivity, inteligence a mimořádné učenlivosti je možno ovšem s úspěchem využít k celé řadě dnes tak slibně se rozvíjející kynologické sportovní činnosti. Možnosti jsou skutečně nepřeberné, jen je nutné je využít a nenechat tollera vůbec zahálet. Také chovatelsky je třeba se tímto zabývat a u rodičovských párů je třeba dbát na to, aby oba nebyli s překypující aktivitou. 

I tato malá ukázka "ostatních retrívrů" na klubové výstavě v Českých Budějovicích přesvědčivě prokázala, jak výrazně a jak kvalitním materiálem bylo obohaceno spektrum plemen psů v České republice. 

Dr. Jan Nesvadba, Švýcarsko - výňatek z česopisu Pes přítel člověka  1/2003, foto: Zuzana Trankovská