Slečna Georgie Buchanan – „Hallbent Flatcoated“  
 
Vyrostla jsem se psy na farmě a když mi bylo osm, měla jsem vlastní kólii (dárek od mého strýce ze Skotska). Poté jsem měla dva kokršpaněly a v roce 1944 jsem odchovala svá první štěňata. Vždy jsem byla s ostatními zvířaty a předvádění jsem měla v krvi – můj dědeček choval a předváděl clydesdaleské koně ve Skotsku, můj strýc předváděl dobytek a já jsem pomáhala svému bratru se stádem čistokrevných essexských prasat.
Nemohla jsem uvěřit, když jsem začala předvádět psy – potřebovala jsem jenom kartu a trochu peněz na startovné. Můj strýc vyhrával takové věci jako kazety s příbory, broušené vázy, hodiny, stříbrné podnosy a čajové soupravy.
Svého prvního FCR jsem měla v roce 1962, když jsem měla malou chovnou stanici kokršpanělů. Moji první kokři šli na hon, když jsme uviděli mého prvního odchovaného černého kokra, jedoucího v krabici na přední části motocyklu mého bratra z farmy na jinou farmu vzdálenou asi sedm mílí, již si pronajal na králíky.
Později jsme měli černého labradora (nikoli čistokrevného) a přibližně na konci padesátých let dvacátého století jsem se rozhodla, že si ke svým kokrům koupím čistokrevného černého labradora. V té době jsem předváděla kokry na místních výstavách a jen málo z nich byly výstavy vyšší třídy. Účastnila jsem se výstavy Crufts, jež se konala v Londýně, v Olympii. se svými kokry. Byla jsem na balkóně a viděla jsem v kruhu pod sebou retrievery, vrtící ocasem jako šílení, šla jsem dolů a našla volnou lavici. A byly to „flati“ a nikoli „labradoři“.
Název mé chovné stanice je "HALLBENT". Moji první kokři byli registrováni K/C jako "BENTON", což byl název chovné stanice používaný mým bratrem pro jeho stádo essexských prasat. Avšak když jsem požádala o tento název jako název své chovné stanice, řekli, že to nejde, protože někdo měl název „Bentin“. Tak jsem požádala o „Blackwater“ (tato řeka protéká naším krajem). Avšak ani to nešlo. Nakonec jsme skončili u "Hallbent". Koupila jsem si tento název na celý život za 63 šilinků, takže jsem své peníze zhodnotila!
Strathendrick Dawn, moje první FCR, přišla v roce 1962 ze Skotska. Chovali ji manželé Stevensovi. Byla od Ch Strathendrick Shadow x Claverdon Veracity. V roce 1964 jsem ji nakryla Halstockem Bosunem a ponechala jsem si Halbent Happy Wanderer, jež byla třikrát nakryta Ch Fenrivers Golden Rod. Byla matkou Halbent Waterboye (Res CC) – CH Halbent Gipsy Lad (9CC) SH CH Halbent Teal (3CC 4 res CC skupiny loveckých psů) Halbent Woodcock (2 CC 4 Res CC).
Z druhého vrhu Strathendrick Dawn od SH CH Stolford Black Knight jsem si ponechala jinou fenku Halbent Dusk. Halbent Woodcock byl dosud s námi, navzdory mému rozhodnutí nikdy nechovat psa, které padlo, když jsem měla svého prvního FCR. Měl neposlušnou kadeř – ve vrhu bylo 6 psů a nikdo si jej nekoupil. Když mu bylo 6 měsíců, vzala jsem ho na výstavu (na které nebyly žádné třídy FCR, vyhrál Puppy Dog a Res Best Puppy in Show a já jsem věděla, že mám perfektního výstavního psa). Od té doby nikdy nevstoupil do kruhu špatnou nohou do té doby, než zemřel ve věku 5 let na rakovinu. Woodckock nakryl Hallbent Dusk třikrát – což byla jeho jediná štěňata-
Od prvního FCR Philipa Wittakera Ch Halbenta New Novela a Halbent Contessy majitelky Jean Green, matky tří CH ( a krásného psa Jean Damases Tark) v jejím jediném vrhu byla Contessa babičkou Bretta.
Z druhého vrhu jsem měla Halbent Dark Dawn, jež byla nakryta Yondayem Marshallem. Z tohoto vrhu pochází norský Ch Hallbent Dawn Patrol.
Pokud jde o chov- vždy jsem milovala tuto stránku psů – stejně jako předvádění. Chov byl vždy na prvním místě – velmi zřídka jsem šla na výstavy, když jsem měla štěňata, i když jsem obvykle měla pár velmi dobrých dívek, jež mi se psy pomáhaly. Myslím, že štěňata jsou prací na plný úvazek a kromě toho, když jsem začínala, Hard Pad byla březí a vždy jsem měla pocit, že mám dost starostí, než abych chodila ven a vyhledávala je!! Všechny mé FCR fenky byly skvělé matky, s výjimkou staré Witch (S Dawn), jež byla schopna se uvelebit na dvou štěňatech najednou! Nikdy se mi nestalo, že by mé štěně FCR bezdůvodně zemřelo, což byla pohoda po mých kokrech, u kterých jsem mívala příliš mnoho "chřadnoucích štěňat". Nemám skutečný názor na lepší způsob chovu, než je krytí vašich fen opravdu dobrým psem, který se vám líbí, a pokud možno i jeho rodiče – neberte v úvahu jen rodiče štěněte – nýbrž čtyři prarodiče.
Jakmile štěňata přijdou na svět, věnujte jim veškerou permanentní pozornost. Jako nejlepší potravu (obávám se, že v této oblasti nejsem aktuální) moje štěňata vždy měla syrové rozdrcené celozrnné sušenky, vitamín S A 37 a kozí mléko. Domnívám se, že jsem měla se svými FCR štěstí. I když jsem několikrát vyhrála i se svými kokry, nikdy jsem neměla Res CC (ačkoli jsem byla před několika lety šťastná, když tento titul získal kokr ve věku 6 let, syn "Hallbenta" z posledního vrhu kokrů, které jsem chovala). Takže když jsem v roce 1962 měla starou Witch, nikdy v mých nejbujnějších snech jsem si nemyslela, že vychovám sedm psů, jež vyhrají ceny. Plus dalších pět Res CC.
Největší radost mám z toho, že jsem během let prostřednictvím FCR získala mnoho velmi dobrých přátel. Avšak zároveň se musím podělit o své ztráty a neštěstí – myslím, že kniha Rudyarda Kiplinga IF je pro všechny chovatele psů povinná! Měla jsem pouze černé psy, takže jim samozřejmě dávám přednost – avšak rovněž jsem obdivovala hnědé psy.
Velmi ráda jsem chodila na hony (dokud jsem mohla), a většina mých FCR během let chodila se mnou – nikdy jsem nevynikala ve výcviku – velmi jsem se snažila- avšak nešlo mi to – cvičila jsem trochu poslušnost, avšak rovněž mi to nešlo – myslím, že jsem nebyla špatná při předvádění.
Všichni moji psi byli svým způsobem zvláštní-  avšak Kim, možná proto, že jsem jej ztratila teprve v březnu a měla jsem jej déle než kteréhokoli ze svých FCR nebo proto, že byl taková dobrá povaha, nejlepší byl Kim – nikdy jsem neměla v úmyslu si jej ponechat, avšak udělala jsem to a v posledních 13 letech jsem nezažila žádný prázdný okamžik, na rozdíl od Cockyho byl hrozný pro předvádění – skvělý, dokud se něco dělo, avšak potom se začal nudit a přestal vrtět ocasem, zrovna když přišel soudce, aby se na něj podíval! Jakmile jej začal předvádět Allan, předváděl se vždycky skvěle- Vždycky věděl, když Allan přicházel (i když já jsem to nevěděla) a šel si prohlédnout dvůr dlouho předtím, než dorazil. Jeden z jeho kousků, na které si pamatuji, se myslím stal na Chelmsford Show – někdo mi přinesl sendviče zabalené v alobalu – řekla jsem, teď je nemohu jíst, dejte mi je prosím do tašky – později jsem řekla "Teď si sním své sendviče". Kim tam seděl a tvářil se zcela nevinně. Samozřejmě, když jsem otevřela tašku, hádejte co jsem našla? Pouze alobal, avšak ŽÁDNÉ  sendviče. Jeho výraz byl tak legrační "Kdepak já!! Naposledy jsem ho vzala na lov, když mu bylo 11. Přinesl tři bažanty ve velkém stylu, avšak nedal mi je – nebojte se – musel mi je dát můj synovec - vždyť je přece zastřelil on, nebo ne?
 
Během let mě zaujali tito psi a fenky
Psi
Ch Fenrivers Golden Rod .... Ch Bordercot Stolford Doonigan
Ch Puhfuh Phineas Finn....Ch & Irish Ch Shargleam Blackcap
Fenky
Ch Leahahdor Dusk of Tonggreen .... Ch Halstock Primula of Ravenscrest
Ch Yonday Willow Warbler of Shargleam .... Ch Belsud Brown Guillemot...
 
Podle mého názoru je na prvním místě dobrá povaha, i když jsem se svými FCR nikdy neměla problémy. Fyzické zdraví je samozřejmě pro jakéhokoli loveckého psa velmi důležité. Není dobré rozvíjet jejich pracovní schopnosti, pokud nejsou zdraví. Nikdy jsem přesně nevěděla, co se myslí typem. Domnívám se, že když člověk chová psy, musí je chovat podle standardu, pokud může. Myslím, že jej možná nečteme tak často, jak bychom měli.
 
Od té doby, co jsem v roce 1963 začala vystavovat, jsem měla hodně pomocníků pro FCR. Myslím, že paní Lock byla milá. Pamatuji si ji, když přišla jako soudce na místní výstavu, muselo to být v 70. letech 20. století; udělila Cocky titul Nejlepší štěně FCR (jeho první kokardu) dosud ji mám. Potom zůstala na výstavě zbývající část dne a všichni jsme mluvili o FCR – bylo to skvělé.
Colin Wells byl velmi užitečný a hodně mi vyprávěl o historii FCR – rovněž mi vyprávěl, jak znovu vybudoval svou chovnou stanici po válce a myslím, že to bylo v roce 1972, kdy vyhrál 60 CC a nikdy neměl najednou více než tři psy – myslím, že mě to ovlivnilo a přimělo k rozhodnutí nikdy nechovat příliš mnoho FCR ( někdy jsem měla příliš mnoho kokrů!). Většinou jsem chovala tři FCR, jenom někdy jsem měla po krátkou dobu více než 3. Celkem jsem od roku 1962 měla 12 vlastních psů – kromě Linnet, jež odešla do Norska ve dvou letech, a April Storm, jež je jen napůl moje a vždy žila s Martinem. Měla jsem za tu dobu  24 vrhů štěňat.
 
Třetí osobou je Read Flowers - seznámila jsem se s Readem, když byl soudcem na otevřené výstavě (jedné z mála v té době v této zemi s třídami FCR v roce 1963 (myslím). Hodně mě naučil a velmi laskavě zarovnal ocas S Dawn, byl strašně dlouhý – myslela jsem, že to tak má být!. Rovněž budu vždy Readovi zavázána za to, že mi umožnil chovat SH CH H Teal – byla to jediná fenka z vrhu 7 štěňat v roce 1969 a Read plánoval, že bude mít fenku namísto poplatku za chov – jakmile jsem mu řekla, že se narodila pouze jedna fenka, řekl, že si ji mohu nechat. Byla to skvělá fenka, odchovala 28 štěňat ve třech vrzích, vyhrála skupinu, když jí bylo osm a od ní jsem měla Melody, jež mi dala Kima, April Storm, Serenade a jiné psy, včetně Soft Music Pamely Stanley. Protože Pamela ji měla před deseti lety, mohu nyní přenechat své "HALLBENTY" Pamele, takže kdyby Read nebyl tak velkorysý, bylo by všechno jinak.
 
Myslíte, že během let nastaly v flatcoatech změny? Jaká je budoucnost tohoto plemene?
V posledních letech jsem se nezúčastnila mnoha výstav vyššího typu. Myslím, že lidé se v současné době účastní výstav vyššího typu mnohem více než když jsem začínala – pochybuji, že vidí něco z ostatních plemen, jako jsem viděla já, když jsem chodívala na výstavy vyššího typu. Většinou jsme jezdili autobusem a obvykle jsme měli tři skupiny (výstavy tehdy trvaly pouze dva dny). Rovněž, když někdo v autobuse získal BOB, zůstali jsme na skupiny a pokud druhý den  získal BIS, mluvili jsme o psech celou cestu tam a zpátky – když jsem jela do Manchesteru, asi v 23 hodin jsme vyjeli z Braintree a vrátili jsme se ve stejnou dobu příští den (to je, pokud se autobus neporouchal). Nyní je samozřejmě mnohem více FCR a mnohem více vítězů CH a CC a ResCC. Pokud jsou (a měli by být) hodni titulu Šampiona – potom by, myslím, budoucnost tohoto plemene by měla být dobrá.
 
Udělila jsme CC ve Švédsku, avšak nikoli v této zemi. Před několika lety mi byla nabídnuta účast na výstavě vyššího typu, avšak v té době jsem měla angínu a rozhodla jsem se, že již nepřijmu žádné soudcovské jmenování.
Zdraví je samozřejmě pro loveckého psa nezbytné. Chyba, již nejhůře odpouštím, jsou špatná ústa a nošení ocasu příliš vysoko. Myslím, že bych nebyla šťastná, kdybych udělila Res CC a vyšší ocenění FCR s těmito vadami. Rovněž mám ráda špičkovou linii (myslím, že pokud ji mladí psi nemají, pravděpodobně se to s věkem nezlepší).
 
Georgie, jak jsme ji všichni znali a respektovali, je nyní bohužel bez svých psů, avšak Pamela a její flatcoati "Hallbent" ji pravidelně navštěvují a její přátelé ji informují o novinkách v oblasti flatcoated retrieverů. Zdravíme velmi "zvláštní" flatí lady. 

Brenda Phillips 

Přepsal: Jiří Šváb