Klub chovatelů loveckých slídičů - sekce retrieverů    


 

Jak jsem jela na Evropskou výstavu do Maďarska.

    Na začátku roku jsme se s Klárou, paničkou Abbynky rozhodly, že se pojedeme podívat na Evropskou výstavu do Maďarska. Přece jen je to relativně kousek z Čech a Evropská výstava by mohla být pěkné podívání.

V sobotu 4.10. nastal den "D" a po neúspěšném přemlouvání budíku, aby ještě nezvonil, jsme v jednu ráno vyrazily vstříc dobrodružství. Ve tři hodiny jsme byly v Brně, kde jsme nabíraly naši další posilu do týmu,  Petru  s jejím čtyrnožcem Kennnym.V této dámské sestavě jsme se vydaly vstříc velkému dění a přehlídky krásných psů. 

    Cesta uběhla rychle a bez komplikací. Do Budapešti jsme dorazily v 6.40 a měly jsme radost, že už jsme skoro na místě. Čas byl perfektní, už jsme si dělaly plány, jak si hezky vybereme místo u kruhu, abychom vše pěkně viděly. Jenže. Asi dva kilometry před cílem jsme najednou zůstaly viset v dopravní zácpě. To nás moc nepřekvapilo, většinou na každé výstavě či větší hromadné akci, nějaké ta fronta je, tak jsme to braly s humorem. Po půl hodině stání,  stále na stejném místě, nás humor už trochu přecházel. Začaly jsme vymýšlet jestli se to nedá někudy objet, ale radši jsme si to netroufaly. Přece jenom byly jsme v cizím městě a okliky a zkratky neznáme. Stále jsme doufaly, že se to přece jen pohne. Čas ubíhal a ubíhal. Po dalších dvaceti minutách, kdy jsme se posunuly asi tak o tři metry, jsme začaly být dost nervózní. Čas na zahájení výstavy dle vstupního listu se velkou rychlostí blížil. Padly první návrhy, že vezmeme psi a půjdeme pěšky. To jsme rychle zavrhly, venku pršelo o sto šest, a my přece nepůjdeme s našimi upravenými a načesanými "šampiony" pěšky. Jak by ten pes pak asi vypadal :-)) ? . Neuběhlo ani deset minut a  už jsme o přesunu pěšmo uvažovaly reálně. Když jsme se podívaly kolem sebe  a viděly, jak lidé s klecemi, psi na vodítkách a spoustou dalších věcí potřebných k vystavování vyskakují z aut a upalují v dešti, tak jsme si řekly „jdeme taky“.Já s Petrou jsme vzaly naše hafany, Klára zůstala v autě a popojížděla směr parkoviště a výstaviště. Vypadalo tak jako když vidíte americký katastrofický film, kde všichni opouštějí svoje auta a utíkají rychle pryč. No prostě fraška.  Po půl hodině chůze v dešti a v loužích jsme se dostali do blízkosti výstaviště. Chtěly jsme se zeptat kam máme jít, ale další kámen úrazu, v Maďarsku mluvte jen maďarsky. No co tak jsme upalovaly za davem. Když jsme se dostaly do haly,honem rychle jsme šly vyzvednout čísla a vysušit psi. No dovedete si představit, jak asi museli vypadat. Celý mokrý a pěkně zablácený, prostě zlatý retrívr jak má být. O sobě ani nemluvím. V botách jsem měla pěkný rybníček a kalhoty jsem mohla ždímat, moc příjemné. Hlavně že jsme byly na místě. Psi sice nevypadli nato že by se měli vystavovat, ale co.

     Po hodině, když se stále nic nedělo, jsme volaly Kláře jak je na tom. Informace byla stručná, „ stále jsem na místě“. Po další půl hodině - posun o sto metrů. Po další půl hodině už Klára nevydržela a zaparkovala v protisměru na zákazu stání. Co se dalo dělat. Ještě aby toho nebylo málo, tak při zamykání auta, jí komplet celou ohodil autobus. Takže všichny tři jsme byly pěkně mokré, psi vypadali jako kdyby vylezli z rákosí a stále se nic nedělo. Posuzovat se začalo přibližně tak před jedenáctou a to si myslím, že spousta psů byla ještě někde na cestě či v autě.  Po rychlém posouzení našich psů jsme si zabalily   svých pár mokrých ručníků a vyrazily jsme honem pryč. Původně jsme chtěly být na výstavě až dokonce a užít si přehlídku krásných zvířat, kterých tam bylo nepočítaně. Ale po tom všem ranním dění, jsme neměly ani sílu a ani chuť ještě zůstávat. Když jsme se vracely k autu a viděly jsme neustále dlouhé kolony aut a lidí, kteří se stále zoufale snaží dostat do výstaviště, řekly jsme si už snad nikdy Evropskou výstavu v Maďarsku. Je to veliká škoda, že se to tak nepovedlo.

 Člověk do toho investuje nejen peníze, ale i spoustu času, který by mohl využít určitě lépe, než sedět v koleně a běhat v dešti.  Myslím si, že to Maďaři tak trochu podcenili.

Všem těm, kteří v sobotu ráno uvízli v nekonečných a nehýbajících se kolonám moc gratuluji, že to zvládli a neskončili v "Bohnicích" .

Evropské výstavě v Budapešti zdar nebo radši Nazdar.

Dana Hybrantová, CHS od Zlaté Delfi

www.retriever-golden.net

 

[úvodní strana] [KCHLS] [CCR] [FCR] [GR] [CHBR] [LR] [NSDTR] [CMKU] [CMKJ] [CMMJ] [webmaster]