Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů

 
ČESKÝ ŠAMPION PRÁCE  – bilance a jak dál ?
 
 
     V listopadu 2001 získala titul Český šampion práce naše labradorka Dolly Regent Plus. Dovoluji si upozornit na slůvko práce.  Běžně se setkáváme s titulem výstavních šampionů, které získává každoročně několik psů a fen od každého plemene. Pracovních šampionů je však velmi málo a většina loveckých nebo služebních plemen zde nemá vůbec žádného zástupce. Podmínkou pro jeho zadání je trojí získání titulu CACT.  Když jsem byl v Praze na ČMKU pro diplom, nepamatovali si už ani, kdy byl tento titul zadán naposledy. Pravděpodobně je Dolly i prvním labradorem, který  tento titul má.  Jde tedy o úspěch zcela mimořádný.
 
     Po přečtení prvního odstavce asi každého napadne to moudro o samochvále, která smrdí. Přiznávám, že mě už několik let rmoutila důslednost, s jakou bylo odmítáno zveřejnit výsledky našich labradorů. Nejprve to bylo zdůvodňováno tím, že jsem členem i Retriever Klubu, potom tím, že výsledky slidičů a retrieverů nelze porov-návat, slidiči jsou prý lepší, až nakonec jsem získal dojem, že zde hrají  roli i některé osobní zájmy jejichž smysl mi uniká a nedovedu je  tedy nejen pochopit, ale ani specifikovat.  Těmito věcmi se ale už nebudu dále zabývat a pokusím se popsat cestu, kterou jsem musel projít, abych nakonec dosáhl naplnění svého kynologického snu. Vidíte, že mi tedy nezbylo než sednout a napsat článek sám, jinak by se jistě podařilo úspěchy našich labradorů dokonale ututlat. 
 
     Chtěl bych zde poděkovat všem těm, kteří se na tomto úspěchu spolupodíleli  a to nejenom radami a pomocí při výcviku, ale i vytvářením zázemí, které je rovněž nezbytné. Mimořádný dík si zaslouží moje manželka, která se celá léta doma stará o všechny feny a štěňata.
 
    Nechci pouze bilancovat a proto se v závěru pokusím navrhnout jak zvýšit zájem o výcvik a pokusit se zvýšit úroveň našich psů.
 
     Nyní se tedy podívejme na přehled našich dosavadních výsledků : 
 
 
Norma
Alba
Nely
Amy
Dolly
Celkem
ZV
I.  
I.
 
I.
 
3 x
OVVR
 
 
I.
I.
I.
3 x
PZ
II., I.
III., I.
I.
I.
I.
7 x
LZ
III.
II.
I.
I.
I.
5 x
BZ
I.
 
 
 
 
1 x
SZVP
II.
I.
I., I.
I.
I., I.
7 x
VZ
I.
I., I.
I.
I.
I.
6 x
ZPR
 
 
I., I.
 
I.
3 x
FTR
 
 
I.
I.
I., I., I.
5 x
Res. CACT
 
 
 
1x
 
1x
CACT
 
1  x
1x
 
4 x
6 x
Res. CACIT
 
1 x
 
 
 
1 x
CACIT
 
 
 
 
3 x
3 x
Šampion ČR
 
 
 
 
1 x
1 x
 
     Celkem bylo úspěšně složeno 40 zkoušek.
Z toho :  2 x  III. cena                      Tituly :  1 x  res. CACT                 Klubový vítěz RK 2000
               3 x   II. cena                                    6 x         CACT                 Klubový vítěz RK 2001
             35 x    I. cena                                    1 x   res.CACIT                Český šampion práce
                                                                       3 x         CACIT
 
Dovolte mi krátkou vzpomínku na pejsky, se kterými jsme se účastnili zkoušek.
 
      S loveckou kynologií jsem začal v roce 1983 tím, že jsem si pořídil první fenku kokra Normu od Nezdického potoka. K dispozici jsem sice měl příručku jak postupovat, ale měla na mysli zřejmě úplně jiný typ psa než jsem měl já. Chudáka Normu jsem tedy nejprve asi rok systematicky kazil. Potom jsem se seznámil s panem Mlezivou, který dal mému snažení určitý řád. Naším společným cílem bylo připravit naše kokry na MMŠ. Tehdy to vůbec nebyl žádný malý cíl, neboť zájemců bylo mnoho a výběr byl přísný.
 
     V té době jsem se seznámil s řadou lidí stejné krevní skupiny, kteří se kynologii věnují dodnes a z  nichž každý mi nějak pomohl nebo alespoň ovlivnil. Škoda jen, že tehdejší pravidelná setkání si dnes už neumíme ani představit.
 
     Druhým kokrem byla Alba Regent – dcera Normy. Té se již dostalo lepšího vedení. Byla to fenečka velmi milá a vnímavá. Její největší úspěch bylo získání prvního pracovního titulu. Mezi fenami kokrů získali obě nejvíce bodů na všestranných zkouškách za dobu platnosti starého zkušebního řádu, ve kterém bylo ještě zakotveno ono „kočičí temno“. Přestože i v praxi obě dělaly co mohly, cítil sem, že stále toužím po psu  „ z vyšší váhové kategorie“. 
 
                          
     V roce 1995 jsem se rozhodl pro labradory, dodnes nelituji a jsem stále více přesvědčen, že lépe jsem zvolit nemohl. Naší první labradorkou je černá Nely ze Zámek od chovatele pana Haltufa. Při první návštěvě u něj, kdy bylo Nely asi 5 týdnů mi pan Haltuf kromě jiného ukázal i video ze zkoušek přinášení retrieverů. Po shlédnutí videa jsem tehdy prohlásil, že tyto zkoušky nejsou těžké a pokud bude Nely co k čemu, příště tyto zkoušky vyhrajeme. To jsem ale netušil, že to nejobtížnější na videu není. Samozřejmě, že si pan Haltuf tento můj výrok zapamatoval a hned při přebírání štěněte mi jej připomněl. Dodnes si pamatuji místo, kde jsem po přejetí několika okresů nechal Nely udělat její první loužičku a kde jsem si při pohledu na čurající  štěňátko uvědomil jak daleko má tato psí holčička k vítězovi těch nejtěžších zkoušek. Když jsem potom nanečisto viděl zkoušky přinášení a relativně velmi malou úspěšnost psů při dvojitých aportech, bylo mi více než jasné, že jsem to s těmi řečmi tenkrát hodně přehnal. O tom jak Nely prospívá jsem pana Haltufa pravidelně informoval a každý takový hovor končil slovy – tak co vyhrajete. Nely je však zcela mimořádný pes, který všechny překážky ve výcviku zdolával s mimořádnou lehkostí. Z vlastní zkušenosti vím jak může rozhodčí psovi zkoušky znepřjemnit, ať ze zlého úmyslu nebo z pouhé nepozornosti. Proto jsem si často lámal hlavu s tím, co by se na ní dalo ještě vymyslet, ale ať jsem jí připravil jakýkoliv psí hlavolam, Nely jím vždy proplula jak loďka šlajsnou. Nejhůře se mi kladně odpovídalo na stále stejnou otázku pana Haltufa ráno před zkouškami. Nely mě v tom ale nenechala, jako obvykle neudělala chybu a jako nejmladší vyhrála jediná s plným počtem bodů. Naše radost byla o to větší, že druhou první cenu, více prvních cen nebylo, získala její sestra Nykol vedená doktorem Pechem. Cvičili jsme společně, oba jsme získali pracovní tituly, tak co víc jsme si ještě mohli přát.  
                  
Dolly Regent Plus   *10.4.1999

     Z prvního vrhu jsme si ponechali žlutou fenku Amy Regent Plus. S touto jsem udělal zkoušky vloh a vodní práci. Amy je rovněž vynikající lovecký pes, který je navíc velice snadno ovladatelný a svou paní bezmezně miluje. Proto  jsem ji tenkrát dal jako symbolický dar k padesátinám své ženě, chtěl jsem, aby i ona byla za svou dlouhodobou starost o psy někdy odměněna sladkým pocitem z vítězství. Manželka sice nikdy nečetla zkušební řád, ale výcvik brala vážně a ve všem co se týkalo výcviku mě poslechla. Jejím největším úspěchem bylo vítězství na mezinárodních všestranných zkouškách loveckých slidičů na Slovensku. Na těchto zkouškách byla Nely druhá a slovenský CACIT třetí. Určitě to byly naše nejúspěšnější zkoušky, zvláště když uvážíme, že obě měly oproti ostatním účastníkům ztrátu 32 bodů za hlasitost. Amy zde zazářila zejména v disciplíně ostrost na škodnou, kde její práce vypadala jako útok přerostlého teriéra. Tyto zkoušky byly dozajista nejhezčí ze všech, které jsme kdy absolvovali. Na přátelské přijetí ze strany slovenských kolegů ,na společné večery, kde se hrály na počest hostů z Čech převážně české písničky asi nikdy nezapomeneme. Škoda, že nevíme jak by jsme se jim mohli někdy revanžovat. Ale snad není ještě všem dnům konec. Dovolte ještě jednu malou vzpomínku na tyto zkoušky. Zkoušky byly připraveny skutečně velkolepě. Například na konci barev troubili u kusu tři trubači – profesionální hudebníci na velké lesní rohy v uniformách a s bílými rukavicemi. Při nedělní snídani jsem zaslechl úryvek z jejich rozhovoru. Kdyby mi někdo ještě před rokem řekl, že budu hrát psům po lesích, určitě bych mu řekl, že se zbláznil. Reakce druhého byla, kdyby nás ti psi alespoň poslouchali, snad jen ten bílej ten nás vyslechl a přišel nám všem podat pac, ten by měl vyhrát. Ten bílej byla Amy.     

     Naším třetím labradorem je žlutá šampionka Dolly Regent Plus. Narodila se 10.dubna 1999 večer v době, kdy v televizi vysílali poprvé záznam z vystoupení mnichů z kláštera Šao-lin. Tito jak známo se po celém světě proslavili svým bojovým uměním Kung-fu. Tehdy zřejmě ovlivněn jejich výkonem a současně dojat z narození nové labradorky jsme si s tímto ještě mokrým štěnětem slíbili, že uděláme vše proto, aby právě ona byla tím šampionem práce, po kterém jsem celá léta toužil. Hned v začátcích výcviku jsme měli několik nedorozumění, kdy jsem začal pochybovat o tom, zda právě toto štěně je pro vytčený cíl to pravé. Záhy se však ukázalo, že Dolly je velmi talentovaný a v podstatě bezproblémový pes. Obě starší fenky jí otevřely cestu k účasti na kachních i bažantích velkohonech. Když se Dolly už v září podařilo ulovit první křídlovanou a potápějící se kachnu a v listopadu se dokázala prosadit v konkurenci zkušených matadorů na bažantích honech, začal jsem věřit, že v příštím roce máme šanci dosáhnout na zkouškách vysněný cíl.  To se však pro zranění Dolly hned v příštím roce nepovedlo a tak jsme museli absolvovat zkoušky ještě v roce 2001.Celkem absolvovala Dolly dvanáct zkoušek, na kterých získala dvanáct prvních cen, z toho devětkrát zvítězila. Na podzimkách kde bylo pořadí určeno až abecedou ji porazil její bratr Dick,vedený panem Šedivým. Tito se nakonec stali vítězi prvních klubových všestranných zkoušek v Třeboni. Na všestranných zkouškách zvítězila její sestra Diana vedená velmi zkušeným kynologem panem Blechou z Třebíče. Diana na těchto zkouškách předvedla při práci na barvě oznamování – z tohoto příkladu plyne poučení, že kdo chce dnes vyhrávat musí naučit svého pejska i něco navíc. Diana navíc na všech dosud absolvovaných zkouškách byla oceňována pouze známkou 4 a nepochybně o ní ještě uslyšíme. Potřetí se kouzlo nepovedlo, když jsme si z memoriálu pořádaného panem Havrlantem odvezli místo kýženého titulu pouze další první cenu ze SZVP. Ostatní zkoušky Dolly vyhrála a získala celkem čtyřikrát CACT a třikrát CACIT a nakonec i onen vysněný titul Český šampion práce.  Jedno poučení jsem si ze zkoušek s Dolly  přeci jenom odnesl. Už nikdy si se štěnětem nebudu slibovat, že se stane šampionem. Těžko lze totiž popsat pocity a myšlenky, které se člověku honí v hlavě při nástupu a v průběhu těch rozhodujících vrcholných zkoušek.  Vědomí, že musíte vyhrát, druhé místo už k cíli nevede, k tomu ještě naprostá soustředěnost na vývoj situace a výkon psa, to vše strašně vyčerpává.  Děkuji osudu, že nám často přálo i štěstí, i když smůlu jsme si vybrali také.
 
     Jsem rád, že všechny tři labradorky mají možnost se pravidelně účastnit velkých honů. Málo platné, tuto praxi asi nelze ničím nahradit. Myslivcem jsem nadále vlastně jen kvůli psům, protože o tuhle jejich radost z lovu je přeci nemohu připravit.
 
     Miluji své labradorky, ale nadobro si mě získaly poté co se manželka vrátila z nemocnice po poměrně silné mozkové mrtvici. Zakrátko zjistily, že dlouho očekávaná paní se velmi obtížně pohybuje a téměř nevidí. Okamžitě změnily své chování, přestaly na ni dorážet, pečovaly o ní, dávaly pozor, aby jim nikde nepadla a hlavně se jí snažily všemožně zlepšit náladu a vyplnit čas, který by jinak trávila zcela osamocená. Myslím, že
na celkovém zlepšení zdravotního stavu manželky se velmi významně podílely.  Nikdy nezapomenu na jejího hlavního oblíbence Amy, která svou paní vodila na kachním honu jako vodící pes a dávala pozor, aby se paní něco nepřihodilo a až na její povel potom ještě plnila povinnosti loveckého psa tak, že celek působil dojmem, že vše je celkem v pořádku. Od té doby si myslím, že jako Regent Plus jsme skutečně silný team.
 
 
      Potud bilance – a jak dál ?
 
     Náš společný cíl je už léta stejný – chceme mít více kvalitích psů, kteří by měli přesvědčit myslivce, že právě tato plemena jsou pro ně ta pravá. Pro členy, kteří nemají přístup do revírů by jsme pak měli připravit výcvikový program a dát jim možnost výsledky jejich práce ukázat na specielních zkouškách nebo soutěžích.
 
     Je jen věcí klubu jakým způsobem bude motivovat vůdce v jejich snaze předvádět psy na vyšších zkouškách. Podmínky pro získání vůdcovského odznaku je nutno změnit. Určitě nejsem sám, kdo splňuje podmínky u vyšších typů zkoušek, ale nemá splněné požadované počty nižších zkoušek. Připadá mi nedůstojné předvádět na nižších zkouškách vypůjčené psy jen proto, abych podmínkám vyhověl. Opravdu by se ještě našel někdo, kdo si vážně myslí, že je i dnes možné držet deset psů, tyto řádně vycvičit a umožnit jim prožít šťastný a tedy loveckou prací naplněný život. Pokud bych si dovolil srovnat výcvik se studiem jazyků, je pro mě nesrovnatelně cennější jeden se státní zkouškou než deset věčných začátečníků.
 
     Určitě by pomohlo i zreálnění dosažení titulu šampiona práce. Záleží zřejmě jenom na vedení klubu kolik            zkoušek s dosažením tiutlu CACIT a CACT vypíše. Zde je zřetelný nepoměr v tom, kolik je možností získat u nás CAC a CACIB a kolik je možností získat titul CACT a CACIT.
 
     Rozhodně by bylo dobré zařadit do výběru nejlepších psů roku i retrievery. Na stejných typech zkoušek získají slidiči sice asi o 300 bodů více, ale …. Přesto dík zkouškám v zahraničí a titulům získaly naše labradorky opakovaně více bodů v hodnoceném roce než slidiči, ale v tomto hodnocení se nedostaly jejich výsledky ani pod čáru.
 
     Chybou je, že si stále myslíme, že úroveň našich psů je ve srovnání se zahraničím špičková. Toto již dávno není pravda. Zatím však nemáme dostatečný zájem o to poznat co je možné dokázat. Pravdou je, že neznáme potenconální možnosti našich psů. Není možné očekávat od řadových cvičitelů, aby předvedli psa na špičkové úrovni, když takovéto psy nikdy neviděli ani ti zkušenější a dokonce ani rozhodčí. Příkladem nám může být NAHRA – asociace loveckých retrieverů severní Ameriky, která sdružuje nejen retrievry, ale i některá plemena slidičů. Jejich stránky najdeme na internetu na adrese www.nahra.org. Na těchto stránkách jsem našel i výcviková videa, které krok za krokem popisují výcvik psů, jejichž konečná úroveň je pro nás zatím pouze  nedosažitelným snem. Tyto videa si mi podařilo přeložit a zatím jsem připraven s nimi seznámit zájemce o naše štěňata.
 
     Poučné příklady je možno dík internetu najít i v jiných zemích. Ctěl bych zde požádat všechny ty, kteří mají zájem o zvýšení úrovně svých psů a jsou ochotni pro to něco udělat, aby se mi ozvali. Samozřejmě vážný zájem stačí, ale určitě by nám všem pomohli ti, kteří by byli ochotni obětovat něco ze svého času a pomoci při hledání a překladu nových informací, které bychom mohli dále využít. Pro jednoho člověka je to přeci jenom přiliš časově , ale i finančně  náročné. Pokud by toto někoho zaujalo napište mi prosím na adresu : kovarb@bupak.cz
 
Přeji Vám všem i Vašim psům pevné zdraví a mnoho úspěchů.
 
Ing.Kovář Bohumil
České Budějovice
 

 [úvodní strana] [KCHLS] [CCR] [FCR] [GR] [CHBR] [LR] [NSDTR] [CMKU] [CMKJ] [CMMJ] [webmaster]