Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů
Zamyšlení
nad výcvikem retrievra
Tak jako mnoho dalších rodin jsme se koncem roku dohodli
na novém přírůstku, hnědé fenečce LR. Já jsem měla vybranou budoucí mámu
našeho štěstíčka už rok, zbývalo ještě přesvědčit muže! Kupodivu
brzy souhlasil a tak jsme nejprve čekali na úspěšné krytí, březost a na
to, zda se vůbec hnědulka narodí. Jméno jsme měli taky vybrané tak, aby se
lišilo od jmen našich dvou starších fen.
Konečně se narodila! Krásná, dominantní, hnědá potvůrka. Tak jsem
se těšila, že všichni v okolí museli tu radost sdílet se mnou. Ani na
honech jsem nedokázala všechny neinformovat. To bylo zrovna v době, kdy
na Konopišti cvičili Rakušané v doprovodu pana Kováře. Tam jsem se
poprvé dozvěděla, že existuje knížka pro výcvik retrievrů s metodikou
výcviku od malého štěněte a že právě podle ní všichni v zahraničí
cvičí a teď už začínají i u nás. Cena cca 1 400,- Kč mi přišla hodně vysoká. Rakouští psi pracovali pěkně,
ale moji také. Co bych ale pro malou neudělala. A ačkoliv cvičím celkem úspěšně
psy, příslušnou literaturu jsem koupila a začala studovat.
Konečně jsme Lízinku přivezli
domů, a já začala zkoušet hru spojenou s výcvikem. Ach bože, funguje
to!!!!!!!!
 |
 |
| Eva´s Elisabeth Tetřeví dvůr | |
V 8 týdnu máme přivolání s předsednutím,
slovně i na píšťalku, v 9. týdnu aport pernaté (orebice, než se
rozpadla, teď holuba a hrdličku), v 10 týdnu králičí i zaječí kůže.
Nechtěla nosit nic jiného než zvěř, tak jsem na aport kůži prostě našila.
Pak jsem přidala cvičení ze stopařského výcviku, takže na 13 týdnu štěně
běžně zvládá 15m vlečky srstnaté i pernaté, na konci aport sebere, přinese
a předá. Přidala jsem i barvu se stejným úspěchem, zatím jen rovně.
Absolvovaly jsme jízdu tramvají, autem, celý den na střelnici. A já usnula
na vavřínech. Lovecké vlohy jsou probuzené!
Zavolala jsem Ing. Kovářovi, abych moc poděkovala, protože
by mě nikdy nenapadlo cvičit, byť hravou formou štěně v tomhle věku.
A přitom to ani není výcvik, malá to bere jako hru a je to pro ni samozřejmost.
Pochlubila jsem se a hned jsem slyšela : „ Zase jste něco přidala, že? Vy
se tou knihou přesně neřídíte! Vy prostě musíte vidět, co dokáže
takhle vycvičený pes.“ Pozval mě na Working testy do Rakouska 19.6. 2005.
Domluvily jsme se tři kamarádky (tři grácie, jak prohlásil můj muž) a
vyrazily! Obě starší fenky mám lovecky upotřebitelné a aktivně s nimi
pracuji na velmi dobré úrovni, Líza je šikovná, co by mě tedy mohlo překvapit?
 |
Viděly jsme 2 kategorie psů ;
dopoledne střední výkonnost, kde úspěšně absolvoval za ČR i Ing. Kovář.
Odpoledne třídu nejvyšší tzv. „S“.
V poledne jsme hodnotili první výkony psů. Slušný
výkon, pěkný vztah psů i vůdců. Zkoušky mi přišly náročné. Těžší
než ZPR nebo FTR u nás, hlavně z hlediska poslušnosti a ovladatelnosti.
Bylo vidět, že se psy se musí pravidelně systematicky cvičit a že takový
výkon je pejsek schopen podat, až když skutečně vyzraje.
Je to prakticky sport, trochu jinak zaměřený než lovecký
výcvik. Ale podle mého názoru to lze s naší loveckou praxí celkem
snadno kombinovat.. Ptaly jsme se na dobu přípravy, prý podle podmínek (nadání
psa i jeho pána) minimálně dva
roky a víc. Výcvik specialistů, ať už stopařů, služebních nebo vrcholových
loveckých psů také potřebuje čas.
Konečně jsme se dočkaly odpoledního začátku té
„nejvyšší výkonnosti“. To
co jsem viděla mě skutečně překvapilo. První nastupoval chesapeake bay
retriever, běžel přes údolí za prvním hozeným aportem s výstřelem,
když dobíhal, blízko před něj dopadl druhý aport podpořený výstřelem. Pes se na povel zastavil a potom na pokyn rukou vyrazil pro
ten první aport, odevzdal ho a druhý měl následně dohledat. Krásná práce!
Pro mě šok, překvapení, husí kůže a
ačkoliv nejsem přecitlivělá, chtělo se mi brečet. Naštěstí pro mě, pes
nepracoval v druhé části bezchybně, samostatně nehledal a zcela se
spolehl na pokyny pána. Většina dalších už podala lepší výkon, protože
po navedení do prostoru samostatně vyhledávala. A já už byla přeci jen připravená
na to, co uvidím…
Jely jsme domů, ale nebyla jsem nadšená. Spíš rozpačitá.
Tohle byly výkony, na které jsem neměla, jiný styl výcviku i práce.
Spousta práce, spousta času. To
byl vrcholový sportovní zážitek. Práce s těmihle retrievry je
pro nás přinejmenším zajímavá s mnoha novými výcvikovými prvky. Umění
skloubit ovladatelnost a poslušnost psa se samostatným úsudkem a nadšenou
prací. Prostě jsem ve svém
sebevědomí spadla dolů a mám zase o čem přemýšlet a důvod začít
víc pracovat. A vidím cíl: k bezchybné samostatné práci loveckého
psa přidat ovladatelnost na dálku.
Našlápnuto máme s Lízou fantasticky, ale netroufnu
si odhadnout, zda to vydržíme, cesta je ještě příliš dlouhá. Zatím jsme
vyzkoušely první kroky podle knížky Retriever Schule od Normy Zvolski, je to
radostná úspěšná práce a skvěle rozvíjí a podporuje lovecké vlastnosti
štěněte. Nakonec každá práce se psem má určitě velký smysl a význam
pro oba - pána i jeho psa. Co tedy
working testy? Určitě minimálně důvod k přemýšlení…
Ing. Eva Černá
 |
| Eva´s Elisabeth Tetřeví dvůr |