Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů


 

CACIB  versus   CACIT,

aneb jak dál s výcvikem - námět k diskuzi

 

      I když nadpis tak možná vypadá,  tento článek vůbec nechce být konfrontační. Chci jen obrátit naši pozornost k tomu, zda děláme pro výcvik vše co můžeme, zda zájemce o výcvik dostatečně motivujeme.

     Na začátek mi dovolte několik čísel z minulého zpravodaje.

     Pro rok 2003 je připraveno 7 mezinárodních a 3 národní výstavy, o speciálních ani nemluvě. KCHLS zastřešuje 10 plemen slidičů a 6 plemen retrieverů. Zvážíme-li, že výstavní tituly dostávají psi i feny, dojdeme prostým násobením k tomu, že pro naše pejsky je připraveno 140 CACIBů pro slidiče a 84 pro rerievery. Dále je připraveno 800 CACů pro slidiče a 480 pro retrievery.

     Tedy celkem 224 CACIB a 1280 CAC. Většina těchto titulů bude zadána.

     Naproti tomu je možno získat pouze po jednom CACIT pro slidiče i retrievery a 48 CACT pro všechna naše plemena. Ze zkušenosti víme, že těch úspěšných, kteří tyto tituly získají bude daleko méně.

     Z uvedeného vyplývá, že získat pracovní titul je zhruba stokrát obtížnější než získání titulu na výstavách.

     Několikrát jsem se setkal s argumentací, že nesmíme připustit inflaci pracovních titulů.  Ve světle výše uvedených čísel mi tato argumentace připadá jako neudržitelná. Pokud vím, máme dosud pouze dva šampiony práce ČR a naproti tomu desítky, ne-li stovky výstavních šampionů. Myslím, že je nejvyšší čas pro posílení motivace zájemců o výcvik.

     Vím, že tento stav nelze srovnat. Velké výstavy zajišťují profesionální týmy a točí se v nich miliony korun. Výstavy jsou povinné pro zadání chovnosti, zkoušky pouze omezeně.

Účast na výstavě je nejlepší reklamou pro chovné psy i feny. Přesto si myslím, že zájem o práci lze zvýšit a máme zde jistě určité rezervy. Nelze požadovat na výboru klubu, aby vše zajišťoval sám, zde může pomoci každý,  kdo má zájem o zvýšení úrovně výcviku.

 

Jaké jsou možnosti :

 

     Zatím lze výstavní tituly zadávat psům i fenám, a to ve čtyřech třídách, proč to není možné u pracovních titulů. Zkoušky jsou posuzovány systémem „bez rozdílu vah“ a zde jsou feny všech plemen ve značné nevýhodě. Vím, že po prvním přečtení to bude našim představitelům připadat jako nesmysl, ale pokud by to opakovaně navrhli kompetentním mocným, možná …..

 

     Jsme velký klub, který zastřešuje dvě skupiny loveckých plemen – slidiče a přinašeče. Mám pocit, že tuto výhodu nedovedeme náležitě využít a pokud jde o zkoušky s titulem, nedokážeme se domluvit. Výjimkou byly pouze klubové podzimní zkoušky a speciální zkoušky z vodní práce, které myslím dopadly ke všeobecné spokojenosti. Zde jsou jistě další možnosti lepší vzájemné spolupráce jednotlivých sekcí.

 

     Současné zazvěření revírů nelze srovnávat s minulostí, tedy s dobou, kdy vznikaly dosud platné zkušební řády. Myslím, že je nejvyšší čas,  zamýšlet se nad tím,  jak by měl vypadat nový zkušební řád.

 

          Nadějně zní věty našeho předsedy pana Miloše Kašpara z úvodního článku minulého zpravodaje. „ Příjemným překvapením je konstatování přílivu mladých vůdců z řad myslivců, ale i vůdců spíše sportovně zaměřených a to zejména u retrívrů. Na zkouškách přinašečů jsem byl překvapen profesionálním přístupem a výsledky mladých vůdkyň.“ Potud citace. Myslím si, že tuto větu můžeme směle rozšířit o konstatování, že mladé a nadějné vůdce máme u všech plemen. Tento potenciál perspektivních vůdců nesmíme promarnit. Je jisté, že zdaleka ne všichni mají přístup do zazvěřených revírů.  Pro tyto vůdce by bylo vhodné připravit nový typ zkoušek, které nepotřebují revíry a mají minimální požadavky na zvěř. Zkoušky, kterých se mohou dle svého přání stejně jako výstav, opakovaně účastnit.

 

     Tyto zkoušky by se mohly nazývat Speciální zkoušky z přinášení a byly by vypsány pro všechna plemena v našem klubu. Byly by českou variantou zkoušek, které se již  řadu let pořádají v USA. Zkoušky jsou velmi jednoduché, mají rychlý průběh, vyžadují malý prostor a je možno vyzkoušet velké množství psů za den. Jsou divácky atraktivní, diváci se mají neustále na co dívat, jsou schopné získat řadu příznivců. Vůdcům je umožněna perspektiva růstu výkonu a navíc na minimum zmenšují možnost subjektivního hodnocení ze strany rozhodčích.

     Výsledky těchto zkoušek dávají přesnou představu o tom, co pes doopravdy umí. Úspěšný pes jistě najde uplatnění v myslivecké praxi.

 

     Jak takové zkoušky vypadají ?

 

     Základem zkoušek je v podstatě jediná disciplína ze zkoušek přinášení retrieverů – přinášení dvou kusů zvěře na dálku v poli. Tato disciplina pravidelně dopadá nejhůře.

     Všichni psi jsou zkoušeni na jednom místě. Aby všichni psi měli stejné podmínky, projdou si všichni účastníci prostor zkoušek -  tím se dosáhne toho, že prostor je pro všechny stejně zapachován a je tak i z tohoto prostoru vyhnána volně žijící zvěř, která by mohla narušit hladký průběh zkoušek.

     Zvěří může být kachna, bažant nebo holub, ale i srstnatá, podle volby a možností vůdce.

     Zkušební prostor je vytyčen jako rovnostranný trojúhelník. Délka strany tohoto trojúhelníka je 60, 110 a 160 metrů (nebo 60, 85 a 110 m).

     Vůdce vypouští psa z místa vyznačeného kolíkem, ze kterého se nesmí vzdálit, může však psa ovládat jakýmikoliv vizuálními nebo akustickými povely.

     Vůdce ví zcela přesně, kde zvěř je, pes to neví. Zvěř je odhozena z protější strany, nevede k ní tedy žádná stopa. Zvěř je odhazována ze dvou protilehlých vrcholů trojúhelníka, rovněž vyznačených kolíky, směrem k vůdci. Délka odhození zvěře od kolíku směrem k vůdci je asi deset metrů. Vzdálenost mezi pohozenou zvěří a místem vypuštění je podle stupně obtížnosti zkoušek 50, 100 a 150 metrů (nebo 50, 75 a 100 m).

     Celá situace je zaranžována   tak, aby pes pracoval se špatným větrem, tedy zadním nebo bočním. Směr větru rozhodne o tom, od kterého kolíku bude vůdce vypouštět psa a od kterých bude rozhodčí odhazovat zvěř.

     Pro posouzení výkonu  a zařazení do ceny je rozhodující pouze dosažený čas pro přinesení obou kusů, který by mohl být v závislosti na vzdálenosti 5, 10 a 15 minut.

     Myslím si, že pes, který tyto zkoušky dvakrát úspěšně zvládne, může to být i v jednom dni, by měl dle mého názoru získat za 50 metrů titul např. klubový aportér, za 100 metrů titul mistr aportér a za 150 metrů velmistr aportér.

     Pokud tento návrh na vašich tvářích vyvolá pouze úsměv, dovolte mi opět trochu matematiky. Vůdce, který zůstane stát na jednom místě a je schopen úspěšně vyslat psa pro aport do určitého směru, provádí vlastně aporty z kruhu, který má následující plochu :

    30 metrů  -   0,3 ha  - toto je běžný výkon     

    50 metrů  -   0,8 ha

  100 metrů  -   3,1 ha 

  150 metrů  -   7,1 ha

  300 metrů  - 28,3 ha – tento téměř neuvěřitelný výsledek jsou schopni dosáhnout profesionální cvičitelé v USA se 4 až 5-ti letými psy, samozřejmě ve zcela přehledném terénu

 

     Tato čísla nemají šokovat, mají pouze naznačit možnost růstu výkonnosti.

 

     V USA jsou účastníci rozděleni do kategorií a postupně se posouvají výše. Tyto zkoušky pořádají několikrát do roka a hodnotí je jako určitou ligu. Soutěží začátečníci   i  profesionálové.

 

    

     Pokud jde o metodiku výcviku, do vzdálenosti 50 a snad i 100 metrů je možné použít metodu opakovaného přinášení dvou kusů, v podstatě jakéhokoliv aportu s postupným prodlužováním vzdálenosti. Snad je to možné i pro vzdálenost 150 metrů, i když zde bych doporučoval speciální výcvik, který v případě zájmu rád popíši.

 

     Při těchto zkouškách máme ideální příležitost posoudit kvalitu nosu psa. Lepší situaci pro posouzení nosu snad ani nejde naaranžovat. Přesně vidíme ochotu psa aportovat. Pes předvede jak je ovladatelný a tedy i poslušný a jak umí najít zvěř. Vidíme s jakou radostí pracuje. Předvede nám tedy zcela přehledně co je v něm a jeho výkon můžeme v dílčích disciplínách i oznámkovat. Přesto si myslím, že pro zařazení do ceny by měl být rozhodující pouze celkový čas, který byl potřebný pro donesení obou kusů.

    

     Co můžeme udělat pro realizaci tohoto nového druhu zkoušek ?

 

     Vedení klubu prosím o odborné posouzení tohoto návrhu a o pomoc při jeho realizaci.

Jistě zváží možnosti zvýšení motivace pro vůdce.

     Vzdálenosti a časy lze samozřejmě změnit úměrně k možnostem našich plemen.

     Kladem návrhu je, že dává možnost připravit se na takové zkoušky prakticky všem našim členům, tedy i těm, kteří nemají přístup do revírů a musí se spokojit pouze s výcvikem v parcích nebo na jiných volných prostranstvích. Pokud jde o vlastnosti a schopnosti úspěšných absolventů, jistě není pochyb o tom, že by byli přínosem pro mysliveckou praxi.  

     Tyto zkoušky je možno uspořádat několikrát ročně tak, aby si je mohlo vyzkoušet co nejvíce účastníků a úspěšným pak byla dána možnost dosáhnout i titulů, které by si rozhodně zasloužili, i když jejich název může být úplně jiný.    

                                   

     A co my ostatní ? Psa si pořizujeme hlavně proto, abychom v něm získali přítele, kterému se hodláme nějakým způsobem smysluplně věnovat. Jsem přesvědčen o tom, že pouze pracující pes prožije plně a šťastně svůj život.

 

     Dosud většina z nás ani nedostala možnost pokusit se o lovecký výcvik. Nyní bychom tu možnost mohli mít. Nezkušení se rozhodně nemají čeho bát,  jistě nezůstanou sami,  za pokus to určitě stojí.

 

     Na závěr prosím, aby se mi ozvali ti, kteří ideu nového typu zkoušek už předem nezavrhli a domnívají se, že by se je v budoucnu mohli pokusit absolvovat. Prosím o názor i ty, kteří jsou proti nebo mají pozměňovací návrhy. Napište, zavolejte, pošlete SMS nebo e-mail.

    

     Díky všem předem.

 

Ing. Bohumil |Kovář

Papírenská 9

370 01 České Budějovice

telefon : 602 126 166

e-mail : kovarb@bupak.cz