Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů  


ALBEŘ II. turnus 3.-10. července 2004
Nádherné sobotní ráno se sjelo sedmdesát šťastných a vyvolených páníčků a čtyřicet pejsků ke druhému turnusu výcvikového tábora pro retrievery.  Hlavní organizátorky EVA PÍCHOVÁ a JINDRA HERMANNOVÁ nás uvítaly a předaly  řediteli tábora MILANU PÍCHOVI „TH“. Jeho funkce byla náročná.  Ubytování účastníků, chod tábora, řešení problémů a přání během celého pobytu, zajištění  sportovního vyžití. Vše zvládl s velkým přehledem a za to mu patří náš obdiv a  dík.
 
Příjemným překvapením bylo ubytování a stravování.  Chatičky vybavené vařičem, nádobím, lednicí i topením, ve sprchách vždy dostatek teplé vody.  Dle sdělení některých účastníků to nebývá vždy na výcvikových táborech pravidlem.  Jedinečné bylo stravování. Majitel, pan Platoš, dokázal v kuchyni, velikosti kuchyně v panelákovém bytě, pravé zázraky. Většina účastníků má ještě dnes problém vejít se do své konfekční velikosti.  Některá jídla se pro velký úspěch vařila znovu, mísa polévky pro více osob nestačila pro jednoho jedince. Dopředu avizované čtvrteční rožnění selete dohnalo některé účastníky  k tomu, že ponechali své ratolesti bez zaopatření svému osudu a s výrazem hodně naštvaného buldoka hlídali výše zmiňované selátko před dotírajícími zájemci o malé soustíčko rožněné  pochoutky. Malým kazem  bylo brzké zavírání osvěžovny.  S odstupem času však uznávám rozum pana správce, který včasným zavíráním dbal na bezbolestné, brzké ranní vstávání vůdců  i  cvičitelek. Pane Platoši, hluboká poklona, byl jste málem dokonalý!
 
 Hlavní důvod, proč jsme se sjeli na tábor, byla příprava nejen pejsků, ale i vůdců na zkoušky OVVR a na zkoušky lovecké upotřebitelnosti.  Iva Rosová, Ilona Bártová, Eva Píchová, Jindra Hermannová.  Tato čtveřice cvičitelek se ujala tlupy natěšených pejsků a vůdců.  Většina psů se připravovala  na  zkoušky OVVR naplánované  na konec výcvikového týdne.  Díky místnímu mysliveckému sdružení jsme měli k dispozici perfektní honitby.  Pole, les  i voda naprosto bez chyby, zvěře dostatek.   Ranní začátky cvičení se ukázali velmi rozumné.  Psi byli odpočatí a polední horko již trávili spokojeně ve stínu.  Cvičení začínalo pro psi připravující se na vyšší  typy zkoušek za ranního rozbřesku prací na pobarvené stopě a pokračovalo pozdě odpoledne přípravou hlavně  na SZVP.  Týden velice rychle utekl  a tak pro většinu psů nastal páteční den „D“, zkoušky OVVR.  Rozhodčí Radka Vondrová a Lucie Šeráková posuzovaly hlavně vlohy psů. Nervozitu vůdců se snažily přecházet bez povšimnutí. Ze čtrnácti  psů jen dva nedokončili.  Většina nižšího bodového ohodnocení padá na vrub vůdců. Příliš mnoho povelů, předčasné odebírání aportů, nervozita, to vše se podepsalo na nižší známce.    Překvapením pro mne bylo, že i zkušení vůdci si nenechali  od cvičitelek poradit.
 
 Odpolední čas nebyl jen časem lenošení a odpočinku. Na každý den byl připraven program. Přednášky, sportovní akce, výlety za kulturou a historií.  Velmi zajímavá byla přednáška spojená  s praktickou ukázkou přípravy psa na výstavu vedená Evou Hubíkovou z chovatelské stanice „OD HRADU VEVEŘÍ“.   Přednáška MVDr. Vlacha na téma DKK rozdělila účastníky na dva tábory. Jedni souhlasili, druzí protestovali. Dle sdělení MVDr. Vlacha jsou všechna dosud provedená vyšetření DKK klasickou metodou  v ČR velmi pochybná. Já sám jsem se přidal ke skupině protestujících.  Z dobře profesně připravené přednášky jsem si odnášel pocit, že celá přednáška byla zaměřena hlavně na získání nových platících návštěvníků  ordinace pana doktora. Neseděli jsme jen na přednáškách. Vydařená byla soutěž páníčků a psů ve slalomu mezi uzeninami.  Pozření uzeniny pejskem  nebo páníčkem bylo tvrdě penalizováno.  Při posledních startujících bylo„slalomových tyčí“ již nedostatek . Vyvrcholením byla čtvrteční noční „stezka odvahy“ na lesní cestě. Bezkonkurenčními vítězkami se stalo družstvo žen  slyšitelné až na rakouské hranice.  Všichni ostatní startující, včetně dětí, svou hlasitostí nepřekročili hranici tábora. Každý večer končil příjemným popovídáním u ohně a decentním doplňováním tekutin.
 
 Každá legrace jednou končí a i výcvikový tábor se dočkal svého konce. Domnívám se, že nikdo neodjížděl zklamaný. Každý účastník závěrem dostal diplom, cenu či odměnu. Byl vyhlášen a odměněn ředitel ohně, táta hub, nejlepší místní rozhlas i největší „prudič“.  Celý týden se vydařil po všech stránkách.  Příjemné počasí, perfektní cvičitelky, skvělé ubytování a jídlo. Přes úpěnlivé prosby a odřená kolena některých účastníků  se nepodařilo zlomit hlavní organizátorky na uspořádání  III. Turnusu,  a tak si budeme muset počkat na další rok a doufat, že na nás vyjde místo.
 
 Závěrem ještě jedna drobná poznámka. Je škoda, že není více takových cvičitelek, kterým jde v prvé řadě o psy. 
 
Martin Schusser
 
PS. Týdenní výcvik se vyplatil. Páníček poslechnul rady cvičitelek, nechal mě pracovat, a tak jsem celkem úspěšně absolvoval zkoušky SZVP a ZPR.
Conny od Hradu Veveří