Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů  


Výcvikový pobyt - Horní Kněžeklady - Hněvkovice - 8. - 12.6.2005

Milí přátelé a milovníci retrívrů,

jsem jedna z Vás a jestli se rozhodnete přečíst si těchto  pár řádků, doufám, že to pro Vás nebude ztracený čas.

Určitě mluvím za všechny nadšence pro výcvik našich psů když řeknu, že myšlenka a organizování pobytových táborů nemá chybu a je všemi velmi vítaná. Já jsem si to znovu ověřila na pobytovém výcviku pořádaném CHS Chlupaté štěstí paní Ivou Maříkovou začátkem června.Výcvik probíhal v malebných Jižních Čechách ve vesničce Hněvkovice a byl zaměřen na přípravu k vyšší lovecké zkoušce SVP (Speciální vodní práce). Neměla jsem představu, co taková příprava na „vodu“ obnáší a upřímně…. žila jsem v domnění, že stačí, bezmezná vášeň mého psa pro vodu a zbytek se dostaví  sám. Omyl!!!

Hned druhý den po příjezdu začal náš dopolední výcvik zevrubným seznámením se s disciplínou „slídění na vodě“. Při zjištění, co se od pejska a potažmo i vůdce očekává a  požaduje, mě polil studený pot a napadlo mě, že jsem ty naše vodní vlohy kapánek přecenila.

Pro Vaši představu: pes slídí na vodě, kde nic není dvě minuty a aby toho nebylo málo, je vůdcem ovládán ze břehu ukazováním paží doleva, doprava nebo do předu. Když pominu, že mi do dneška dělá problémy levá a pravá strana, ani jsem neuvažovala jak přimět mého goldena Sema (Samuel Chlupaté štěstí), plavat cca30m od břehu aniž by byl na vodě jediný aport a to ještě nekonečné 2 minuty.

Při těchto chmurných myšlenkách, jsem najednou začala vnímat hlasy našich cvičitelů paní Lucky Šerákové a pana Karla Jedličky, kteří dokonale a do detailů vysvětlovali a posléze i názorně ukázali na našich psech, jak při nácviku postupovat..

K mé radosti mě ovládl duch optimismu a  začala jsem věřit, že nebude tak zle.

A nebylo. Sem na povel „na vodu“, k jehož vydání jsem nejdříve dostala „školení“ jak správně povel vydat - tedy důrazně, hlasitě a povzbudivě, padl do vody svým obvyklým způsobem, tedy skoro s rozběhem a začal plavat.Vydržel sice bez aportu na hladině jen pár vteřin, ale fintu, jak tyto vteřiny na vodě prodlužovat jsme všichni vůdci pochopili a věřte nebo ne, na konci celého výcvikového pobytu  někteří z pejsků vydrželi na vodě téměř celý, stanovený limit, tzn. 2 minuty.

Nácvik „dohledávka kachny v rákosí“ a „nahánění a dohledávka kachny v rákosí“ byl, hlavně pro pejsky, o něco náročnější.

Na povel „hledej ztratil“, Sem vždy vlítl do rákosí a s temperamentem a náruživostí sobě vlastní jej začal prohledávat. Aport pokaždé našel i když předání neměl 100%ní. (tady musíme ještě přidat).

Horší už to ale bylo ve vysokém asi třímetrovém rákosí, kde  mají psi  slídit 5minut aniž by z něj vybíhali. Není  neobvyklé, že se při této disciplíně občas  poraní na čenichu o ostré rákosí. Tady jsme si přesto, že jsme  začátečníci, také nevedli špatně. A i když mě párkrát „zkontroloval“ a vyběhl na kraj rákosí, vždy se na můj opakovaný povel „hledej ztratil“ do něj ochotně vracel .

K disciplíně „klid na stanovišti“ mnozí z nás  přistupovali s obavami a čekali jsme co se bude dít. V rozestupech cca 2m od sebe, ve vzdálenosti asi 3m před námi, procházel podél celé   řady vůdců a jejich sedících psů pan Jedlička a několika (tuším 5ti nebo 6ti výstřely) zkoušel reakci našich psů na střelbu.

Jak jsme dopadli?? Oko zkušených cvičitelů pana Jedličky i paní Šerákové zaznamenalo správnou reakci mého psa, který seděl u nohy, sledoval dění a na ohlušující střílení se ani náznakem neprojevoval bázlivě na tož jakkoliv nežádoucně, zkrátka …bez problémů.

Po každém návratu z cvičení jsem nevynechala vzájemné „konzultace“, jak si kdo vedl. Cvičilo se jak v dopoledních, tak odpoledních hodinách a tak bylo stále o čem čerstvě diskutovat.

Jídlu, organizaci, a to jak cvičení tak volného času, a samo sebou ani počasí  nebylo co vytknout a tak,co se mě a Sema týče, jestli ještě dopilujeme předání aportu a dotáhneme podle „návodu“ ostatní disciplíny, zkusili bychom o prázdninách štěstí a na zkoušky SVP bychom se  přihlásili.

Na závěr bych  chtěla moc poděkovat majitelce CHS Chlupaté štěstí paní Ivě Maříkové, že tento výcvikový pobyt společně se svou rodinou zorganizovala, oběma cvičitelům paní Šerákové i panu Jedličkovi, že se nám skutečně profesionálně a ochotně věnovali a všem spoluúčastníkům za milou společnost, ve které jsme měli se Semečkem možnost strávit několik skvělých dnů.

Takže, děkujeme a brzy zase na viděnou.

Jiřina a Samuel Chlupaté štěstí Kantorovi.

 

 

   
Klid na stanovišti - střelba Oran z Javořických kopců
Samuel Chlupaté štěstí Dohledávka
Samuel Chlupaté štěstí a Jiřina Kantorová Victorie Chlupaté štěstí a Iva Maříková
Společné večery
Aport - dummy

Foto zaslala Iva Maříková - CHS Chlupaté štěstí

 

[úvodní strana] [KCHLS] [CCR] [FCR] [GR] [CHBR] [LR] [NSDTR] [CMKU] [CMKJ] [CMMJ] [webmaster]