Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů  


NFTR   Mankovce  - zkušenosti a rozpaky - příspěvek Martina Schussera

Letošní rok se nám na zkouškách vcelku  dařilo a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí v zahraničí.  Názory na zkoušky na Slovensku se velmi lišily. Od někoho jsem slyšel chválu, od jiného varování. Pan Martin Bárta mě varoval a bohužel jeho nepříjemné zážitky se potvrdily měrou vrchovatou. Jeho poznatky ze zkoušky  najdete ve zpravodaji RK-CZ 1-2004  a jsou skoro totožné s mou zkušeností.

Nechci aby následující řádky vyzněly jen negativně. Organizátorům a sponzorům patří velký obdiv a dík.  Každý z účastníků měl k předvedení svého umu  dostatek zvěře, střelci se patřičně činili, při vyhlašování výsledků dostali všichni zúčastnění kvalitní ceny. Co se však totálně nepovedlo, byl „výkon“ některých rozhodčích. Je mi líto organizátorů kteří připraví skvělé podmínky pro zkoušky a rozhodčí pak udělají z této akce frašku. 

Vlastní zkoušky probíhaly rozdělením účastníků do dvou skupin po osmi.  Zkoušky probíhaly z leče obstavené a tak se dal dobře posoudit klid psa v průběhu celé zkoušky. V prvním kole se rozhodovalo, kteří psi postoupí dál. Někteří  psi zapírali nebo odmítali dohledaný kus donést. Pro ně zkouška skončila. Úspěšných deset postoupilo do druhého kola, kde se mělo rozhodnout kteří psi postoupí do baráže o celkového vítěze zkoušek. Každý pes donesl minimálně sedm kusů. My jsme při přinášení posledního, osmého kusu měli smůlu. Kohout byl příliš živý a začal zvesela klovat Connyho do hlavy. Šlo o oči a tak jsem byl rád, že Conny použil rozum, kus položil a lépe uchopil. Dle hlavního rozhodčího šlo o pouštění zvěře. Jeho rozhodnutí jsem plně respektoval. Tím jsme dostali z přinášení za dvě a spadli do druhé ceny. Videozáznam mě však o této Connyho těžké chybě úplně  nepřesvědčil. Kvalita psů byla velmi rozdílná. Pro účast na národním FTR na Slovensku není podmínkou pracovní certifikát a v podstatě stačí pouze úspěšně zvládnuté OVVR.  Domnívám se, že 70% zúčastněných psů by  na obdobných zkouškách u nás vůbec neprošlo. Mnoho povelů, nesamostatnost při dohledávce, vyrvání kusu vůdcem při předávání spojené s naháněním psa. Snažím se od začátku vést psa při výcviku k samostatné práci, klidu, omezuji povely na minimum. Výkon GR oceněného titulem CACT, při baráži byl toho opakem. Na dva střelené kusy byl stanoven limit deset minut pro dohledání a odevzdání. První kus bez problémů, na viděnou, pár metrů od psa. Druhý dopadl do vysoké trávy cca dvacet metrů. Pes nebyl naprosto schopen se vzdálit od vůdkyně na více než pět metrů, natož aby předvedl samostatnou práci při dohledávce. Tolik povelů co za těch pár minut padlo by stačilo na jeden psí život. Podobně nesamostatně  pracoval i maďarský zástupce. Ten sice lítal jak zběsilý za neustálého  navádění svého vůdce, který však nevěděl kam střelený kus dopadl. Tím nemohl psa navigovat přesně na místo a tak pes kus nedohledal. Pokud vůdce viděl kde střelený kus je byla radost se na jejich práci dívat. Byl to typický představitel workingového psa. Další dva psi kteří postoupili do baráže  předvedli špičkový výkon a po zásluze zvítězili.

Pokud bych byl jasnovidec a věděl předem co dokážou  někteří rozhodčí, zůstal bych raději doma. Na začátku bylo jasně stanoveny těžké chyby. Předčasné vybíhání, načínání atd. Ke konci bylo vše jinak. Maďarský pes vyběhl bez povelu, přeběhl přes rozhodčí a teprve pak byl odvolán zpět. I přes upozornění na tuto chybu rozhodčí tvrdili, že nic takového neviděli.  Hlavní rozhodčí v podstatě rozhodoval o všem a o všech. Zajímavostí bylo pořadí při dohledávání střelených kusů. Nikdy se nám  s Connym  nestalo abychom šli na dohledávku jako první a měli na výběr více kusů. Vždy jsme chodili předposlední či poslední. Naopak někteří jedinci chodili vždy první, nejhůře druzí. Náhoda? Connymu to nevadilo, mohl tak předvést, že mu dohledávka nedělá žádné problémy. Po skončení vyhlášení jsem se rozhodčího zeptal proč máme sníženou známku z poslušnosti a ochoty k práci. Bylo mi řečeno, že jsem vedl psa na vodítku a že pes špatně dohledával. Třikrát v průběhu zkoušky jsem rozhodčím na jejich dotaz odpověděl, že vedu psa na volno. Navíc Conny dohledal i kus předchozí skupiny. To už bylo moc i na mě a tak jsem skočil do auta a znechucen se vydal domů. Videozáznam je možné shlédnout na adrese http://dko.contal.sk/movies/nftr041113.wmv

Potěšily mne hlasy z početné korony, že tak dobře pracovat goldena na Slovensku už dlouho neviděli. Já sám jsem měl z Connyho velmi dobrý pocit a myslím že ostudu neudělal. Koronou i mezi účastníky se nesla hláška, že někteří psi, resp. jejich vůdci musí udělat dobrý výsledek za každou cenu. To se potvrdilo. Trochu mi to připomínalo rozhodování některých rozhodčích na výstavách u nás kde je již pořadí předem dáno za zásluhy či jméno. S díky jsem odmítl pozvání do Maďarska na soutěž který pes nanosí při honu nejvíce kusů za určitý čas. Já jsem psa nikdy  necvičil aby za každou cenu donesl co největší počet kusů. 

Jsem rád i za tuto zkušenost a těším se na další zkoušky u nás. Možná jsou u nás někdy rozhodčí přísní. Jsou však přísní ke všem účastníkům stejně!     Příští rok se na Slovensku budou konat první ZPR. Chtěl jsem se zkoušek zúčastnit. Po zkušenostech z FTR si však účast velmi dobře promyslím. Hlavně se podívám na seznam delegovaných rozhodčích. Velice nerad bych se zbavoval poměrně vysoké finanční částky za nejistotu zda se bude posuzovat pouze kvalita zkoušeného psa.  

Martin Schusser